Patříte mezi sexturisty?

 

Já sám bych se označil spíše za takového cestovatele "sexprůzkumníka", protože se snažím poznávat země celkově, ale přitom se zajímám i o dění okolo sexu. Nebráním se v tomto směru ani aktivnímu „hloubkovému“ průzkumu, abych pak získané zkušenosti mohl předávat dále. 

Už dříve jsem se zájmem navštívil uličky lásky v některých metropolích. Například Paříž – Saint Denis (tady je hodně černošek a mají chlupy jak drátěný kartáč), Londýn – Soho (opravdu enormně drahé), Hong Kong - Kowloon (Číňanky jsou roztomilé), Sydney – King´s Cross (z australské děvenky se vyklubala Holanďanka), pak jsem postupně rozšířil působnost okolo celé zeměkoule.

Takže, pokud si na dovolené v cizině střihnete nějaké to "číslo" s místní krasavicí, nebo navštívíte erotický podnik, můžete se tím pochlubit kámošům. Fajn, ale není to "to ono", mezi sexturisty nepatříte.

Jedete-li však někam již s tím, že si hodláte náležitě po celý čas užívat sexu, může to být právě tak Thajsko nebo Kuba či kterákoliv jiná země, pak patříte k sexturistům. I když při tom (ve dne) neopominete i jiné aktivity, nebo třeba prohlídku památek. Úplně čistokrevný sexturista je ale ten, kdo se za sexem vydává do ciziny programově a většinou se o jiné věci v dané zemi nezajímá. Noc prohýří bujarými postelovými hrátkami a den pak prospí u hotelového bazénu. Nejznámějším sexturistou byl asi malíř Paul Gauguin, který se z Tahiti kvůli "vahine" ani nevrátil zpátky domů.

Je-li někdo sexturista, neznamená to ale, že se automaticky musí jednat o nějakého pedofila (či "zneužívače dětí"). Mezi tyto dva pojmy si nesprávně někteří lidé kladou rovnítko. Je ale pravdou, že se vyskytuje i sexturistika právě s tímto cílem, který je zavrženíhodný. Proti takové je skoro ve všech zemích vedena tvrdá kampaň.

  

Doufejme, že jenom nevinná hra na "hodného strýčka".

Základním předpokladem pro sexturismus je, nebrat s sebou svoji partnerku (nebo dokonce manželku!). Což dá sice rozum, ale byl jsem svědkem toho, jak v Thajsku pánská část mileneckého páru, po shlédnutí prvního podniku plného nahých snědých krasavic, dělala všechno možné pro krátkodobý únik (leč marně). Není divu, partnerka si ho hlídala jako ostříž. To si pak nutně budete připadat jako před výlohou cukrářství, kde to krásně voní, čučíte dovnitř přes sklo bez možnosti něco ochutnat a tečou vám sliny (patří vám to!)