O sexu v některých dalších zemích 

 

Jedna rada, když budete shánět někde v Asii levný hotel: Nepoužívejte výraz "cheap" - laciný, ale "no too expensive" - ne příliš drahý. Na můj požadavek "cheap" mě v Manile zavezl taxikář do kutlochu, kde místo koupelny byl jen sud vody s naběračkou a po zemi běhali švábi. Bylo to už pozdě v noci, takže jsem tam musel zůstat. Ráno jsem se velice rychle vypařil. Ten "hotel" se jmenoval Sandigo, což nikdy nezapomenu.

V "cheap" hotelu vás může čekat i takováhle "koupelna".

Také se v Asii jiným způsobem používají prsty při ukazování číslovek. Jedna - je vztyčený ukazováček a ukázat palec znamená pět! Tak pozor, až budete objednávat pivo! V čínských restauracích (ne jenom v Číně) se neodnášejí lahve od vypitého piva a obsluha je spočítá až při placení. Vidíte už zdálky kolik kdo nasál. Když se to rozjede, tak někdy nejdou další piva ani na stůl položit.

V čínské hospodě je vidět kolik se toho už vypilo.

 

 

Filipíny: Když už budete tak daleko v Thajsku, můžete popoletět jen kousek na Filipíny. Z Bangkoku stojí zpáteční letenka do Manily okolo Kč 7000,-. Jedenadvacet dnů můžete na Filipínách strávit bez víza. Je to snad jediná striktně křesťanská země v tomto regionu. Z toho vyplývají pro sexturistiku menší problémy. Prostituce je nelegální, ale to v Thajsku taky, ale horší je, že tu není až tak běžné používání kondomů. Ve škole se učí anglicky, takže dobrá domluva.

Hlavním město Filipín Manila (ostrov Luzon) na placené sexuální radovánky moc výhodně a vhodné není, je to tam relativně "drahé" (bar fine může být i 5000 PHP = Kč 2000). Ve čtvrti Ermita  - poblíž US ambasády, je asi 6 barů (rozuměj bordelů). Vyberete si holku, zaplatíte a jde se na hotel, žádný problém. 

Tam je i bar Bay Cafe (dříve La Cafe), který je pravděpodobně nejlepší, kam chodí i freelancers. Setkáte se zde se systémem, kdy kolem korzují holky a je možné si je přivolat ke stolu pouhým mávnutím. 

Bay Cafe je na první pohled dost nenápadný podnik.

Také je dobrý bar Club 21. Dalších podniků jako karaoke, videoke, je tam poměrně mnoho. Vstupné ale je třeba 500 PHP (Kč 200). Bývá v tom nějaké pití a pro holku se platí extra. Domluva akce je na vás, někde je jen na 1,5 hodiny, jinde třeba do půlnoci atp. 

 

Na navštívence Shampoo baru máte i některé důležité filipínské věty jako např. "I´m feeling horny".

V Manile je také pár speciálních erotických podniků s představením, které ale sami nenajdete a je potřeba využít taxikářů. Je to tam uspořádáno jako v kinokavárně. Stoly po jedné straně s lavicemi obsazenými mužským diváctvem a v čele místnosti na vyvýšeném pódiu probíhá až akrobatické předvádění nahých krásek. Dokáží dělat mosty a provazy při kterých jsou ty zajímavé partie dobře vidět. Tady také není problém sehnat holku, po ukončení produkce se většinou všechny tanečnice rozptýlí mezi diváky a sedají si jim na klín. Záleží jen na domluvě.

Jsou tu také menší podniky s klasickou "sexy-show", která někdy probíhá přímo na stole před návštěvníky. Tady jsem viděl jednu jedinou novou věc než v Thajsku. Na láhev od piva San Miguel si narovnala holka "komínek" z mincí a pak na ní nasedla a všechny mince byly pryč. To je praktická ukázka toho, kam vlastně mizejí naše peníze. Představil jsem si, jak je asi potom dostává ven, asi skáče dolů po schodech. Také kouření cigaret vagínou mají vylepšené tak, že kouří až 10 cigaret najednou. 

Kdo ví, jak to dostanou ven?

V manilských barech moc cizinců není k spatření. 

Nevím jestli jsou filipínští chlapi takoví nadržení bejci, ale manilská nadzemka má dvě oddělené části nástupiště, zvlášť pro muže a pro ženy. Hlídá to ozbrojená ženská. V soupravě je samostatný vagón, kam nesmějí muži. Pokud do něj vstupuje manželský pár, smí být jen v části, která je od ostatních sólo žen oddělená provazem! 

Chlapi se k ženským v metru nesmějí ani přiblížit. 

V Manile je alkohol levnější než jídlo, a tak je vidět mnoho opilců, kteří se povalují v parcích na zemi a na lavičkách. Hlavně v nočních hodinách. Viděl jsem ve dne v metru na schodech ležet asi čtyřleté dítě. Zkusil jsem jestli je živé, bylo a spalo. Nikdo si ho vůbec nevšímal, máma nikde. No děs. Při zkoumání manilských ulic jsem nepotkal ani jednoho klasického turistu. Dejte pozor na žebrající děti, obklopí vás jich hejno a proluxují vám kapsy.

Filipínci říkají koláčům ku podivu taky "koláče".

Pro pravověrného sexturistu je mnohem lepší  přemístit se z Manily asi 80 km na jih do města Angeles City. Tady najdete takovou miniaturu thajské Pattay i s Walking Street. Jako v celé Asii, tak i tady to vzniklo pro zábavu americkým vojákům. Nepříliš vzdálená letecká základna Clark sice byla zrušena v roce 1991, ale bary a noční kluby tu zůstaly. 

Na Walking Street je nutno dávat velký pozor na projíždějící "tricykly", které tu sice nemají co dělat, ale ještě drze troubí. Na kole u postranního vozíku mají nebezpečný šroub, který může způsobit pořádný šrám.

Všechna "šukací" místa ve světě zcela podvědomě srovnávám s Pattayou, kterou považuji za jakýsi etalon a ve srovnáni s ní je Angeles City pouhý odvar. Kdo to zde ale bude mít jako první zážitek sexturisty, tak bude pravděpodobně nadšený. Dojem mi hlavně kazí absolutně nedostačující veřejné osvětlení, kdy mžourající výbojky jsou na ulici od sebe tak 50 metrů a z toho ještě některé nesvítí vůbec. Vše vystupuje z jakéhosi příšeří, což mi evokuje pocit lacinosti. Neony a reklamy před bary to nestačí zachránit, a tak ani "doorgirls" nejsou někdy pořádně vidět.

Zažil jsem tady i Halloween.

Ulice je dost temná, bez blesku by to byli jen "černoši v tunelu".

Dojem vylepšuje výzdoba průčelí a hlavně interiér některých barů. Směle se mohou srovnávat s Pattayou a některé by tam byly špička. Např. CAMELOT - už venku mají krásné brněni a uvnitř rytíře v plné zbroji na koni. Celé je to tam ve stylu starého hradu s pochodněmi a podobnou výzdobou, včetně meče Excalibur na zdi. I některé další bary mají dobrý vnitřní design, např. BLUE NILE je jako egyptská hrobka apod.



Go-go bary se tady nazývají „bikini bar“. Je tu v baru třeba 60 holek, ale ani tohle množství vám neskýtá záruku výběru. 

Když má nějaká postavičku "ham-ham", tak to zkazí obličej a některé by potřebovaly tak o dvě čísla větší spodní díl bikin, aby se jim nezařezávaly do špeku. Hezkých holek tu je jako šafránu.

Mimo vložené jakoby taneční představení se holky prakticky na pódiu nepohybují. Různě postávají, dokonce se v hloučku baví, možná o tom, co budou vařit zítra k obědu. Moc zábavné to tedy není. 

Další nedostatek ve zdejších go-go je, že se, až na výjimky, holky nepřesunují a nemění místo, takže když si někam sednete, máte pohled stále na ty stejné a musíte to pro výběr obejít. Viděl jsem taky, jak některé holky na place mají v kalhotkách vložku, ale to není jejich vina, tampóny sem ještě nedorazily.

Bodypainting..

Otevřeno je různě, třeba od 17 hod. až do 7 ráno. Když jsem ve 3 odcházel, tak se mě ptali "proč jdu tak brzy?" Ve WOODOO je otevřeno dokonce nonstop. Nikde ale neuvidíte nahaté holky, ba ani alespoň s odhalenýma prsama. Tohle je nevýhoda proti Thajsku, že tu kupujete "zajíce v pytli" i v go-go baru. Při odběru holky se vždy rozumí, že je to "long time" na celou noc, "short time" se tady nenosí, a tak holky nejsou tak "opotřebované" jako v Thajsku, kde stihnou i 5 chlapů za noc.

Na hotelovou snídani má každý chlap u stolu filipínskou holčinu ...

... tedy mimo mě, já je bral spíš na večeři a pak vypustil.

V některých „bikini barech“ holky střílejí po hostech (a naopak) dlouhé balónky. Docela legrace, pokud se vám nestrefí do oka. Dobře se tím navazuje kontakt.

Něco jako "beerbary" se tady vyskytuje jen sporadicky a hezké holky tam najdete jen ztěží.

 

Taky jsem viděl na WS jeden sex-shop. 

Ve vzdálenější oblasti (za parkem) jsem objevil i go-go pro gaye. Taky vedle mě sedící chlápek v restauraci Kokomos odchytil kluka s blond přelivem z ulice a myslím, že se dali dohromady. Takže i homosexuálové se tady zabaví.

Holky ve větších „bikini barech“ jako jsou třeba Atlantis, Dollhouse, Crystal, Asia Club a některé další, mají čísla na bílém nebo zeleném podkladu. Ty s bílými jsou levnější - 1800 PHP (Kč 720) a se zelenými za 3000 PHP (Kč 1200). Říkají si models, ale to je zavádějící, protože nějakou výrazně lepší kvalitu jsem u nich nezaznamenal. 

Bílé číslo pro slabší "materiál" a nezbytné průkazky.

V menších barech bývá bar fine 1500 PHP (Kč 600) žádná čísla nejsou, ale všechny holky mají někde na těle připevněnou hrst průkazek, a to nejméně tři. Někde to mají sjednocené, třeba na krku, nebo na pravém boku a hlídá to mamasan, jinde na to kašlou a každá to má jinde.

1 - bílá: WORKING PERMIT - pracovní povolení vydané radnicí (v záhlaví s textem OFFICE OF THE CITY MAYOR), kde je uveden podnik a funkce (dancer, tequila girl, door girl, waitres...)
2 - bílé: LACEM - potvrzení o periodické zdravotní prohlídce, patrně hlavně na AIDS, protože jim berou krev a platí za to 350 PHP
3 - s červenou půlkou: HEALTH CERTIFICATE - zdravotní průkaz o celkovém vyhovujícím stavu

Samozřejmě se tu taky najdou pěkné kousky, ale musíte pátrat.


Zkusím udělat malé zhodnocení „night life“ v Angeles City:

Plusy:
+ náruživec si tu může najít holku v go-go kdykoliv po celých 24 hodin
+ ani pro nás Čecháčky tu není draho
+ pohodlně se domluvíte anglicky
+ je tu až neskutečně laciný Internet (hodina i za 25 PHP = Kč 10)
+ lidé jsou tu ještě milí, ochotní a vstřícní k cizincům

Mínusy:
- malé ubytovací kapacity, hotel je třeba dopředu rezervovat
- město neleží u moře, koupání akorát tak v hotelovém bazénu
- v denním čase pekelná nuda, prakticky není co dělat a kam jít
- poměrně malé procento holek, které by se mi líbily

 

Den můžete proležet u bazénu, donesou vám i jídlo ...

 

... a je povoleno si přivést až 3 "female".

Kdo si chce jen zapíchat, pokecat a neřeší, jak holka vypadá, no prosím, má "ji" tady každá, ale jezdit sem plánovitě pořád, tak to považuji za neproduktivní. Sexturista začátečník se tu ale opravdu vyřádí. 

Taky jsem si tady zašpásoval s hezkýma holkama ...

... ale sehnat je dá  fušku.

Pro pravověrného sexturistu může být na Filipínách působištěm i některý z okolních ostrovů, kde je také vybudována turistická infrastruktura. Nic se tam prakticky nedá pěstovat, a tak mají obyvatelé přímořských osad hlavní zisk z rybolovu a z turistů. 

Jedním takovým dobrým místem je osada Sabang (ostrov Mindoro). Je zde na pobřeží pod palmami množství bungalovů k pronajmutí a kypí tu noční život vlivem velkého množství potápěčů z celého světa.

Sabang je ideální místo pro sex-turistu. 
Ubytování je parádní, bungalovy hned u moře.

Podniky jako v Thajsku "GO-GO bary" se v Sabangu nazývají "diskotéka" a taky tu tancují holky u tyčí. Nejsou ale tak oblečené, nebo spíše svlečené jako v Thajsku. I tak je toho vidět dost. Jedna zvláštnost, která mě překvapila. Při tanci sebou holky najednou buchnou na zem do provazu a je to děsná rána podpatky do podlahy. Poprvé jsem se lekl, že se tanečnici něco stalo, že ji třeba "klepla Pepka". Pak už jsem se ale jen díval, jestli mají tanečnice na botách odřené paty, a to se tyhle "umělecké pády" daly s určitostí předpokládat. Udělat to chlap, tak od tý chvíle mluví fistulkou.

Go-go tanečnice v Sabangu jsou poměrně oblečené ...

...  i tak je ledacos ke shlédnutí.

Na 24 hodin stojí holka z "diskotéky" Kč 1000,- (srovnejte to s 1 hodinou za Kč 2500,- v našem českém bordelu). Je tu při odchodu dámy z baru také "bar fine". Dobrá je praxe jakéhosi dlouhodobého pronájmu dámy, kdy s vámi bydlí v bungalovu třeba týden. Je to docela fajn, když můžete sedět na verandě, popíjet a dívat se na moře s hezkou holkou třeba na klíně a do postele nespěchat. Ráno můžete s holkou pěkně chrnět, jak dlouho chcete, ona vás budit nebude, taky se ráda vyspí. Zaplatíte jí každý den extra.

   Tahle krásná filipínská kočka měla i pěkné jméno - Naiana. 

Když půjdete okolo ostatních bungalovů, můžete vidět i svoje sousedy, jak s holkama "pařej" na verandě. Jsou to převážně sportovní potápěči, kterých je tu hodně. Jsou tu náramné podmínky pro potápění. Z druhé světové války je dno poseté vraky lodí a letadel. Lokality různého charakteru (korálové útesy, podmořské jeskyně se žraloky apod.) jsou velmi blízko sebe i břehu a cena dvou ponorů je $25. Viditelnost pod vodou velmi dobrá.

Pod hladinou je množství vraků k prozkoumání. 

Po skončení potápění se člun většinou zastavuje u některého z plovoucích barů, kde potápěči sundají výstroj a zůstanou jen v plavkách. Jelikož s sebou nemají žádné peníze, tak každý jen nahlásí jméno a do sešitu se mu zapisuje útrata, třeba i celý týden. Zaplatí až příležitostně. Na břehu číhají holky, a když do baru nějaký potápěčský člun vyklopí chlapy, tak děvčata sednou do loďky a hbitě se k nim připojí. Úděsné bylo, že led naházený v bednách na chlazení plechovek s pivem, se zároveň používal do rozlévaného džusu! Takže jsem pil raději jen to pivo.

Tady ani nepotřebujete peníze. 

Na menších ostrůvcích je to spíše pro zamilované páry, které chtějí být samy. Nebo si tam můžete lodí zajet se svojí vílou a klidně se tam povalovat celý den na písku pod palmami nahatý (jídlo, pití sebou a domluvit si na lodi návrat). Široko - daleko na krásné bílé pláži budete sami a  můžete si to spolu rozdávat podle libosti. 

Takových ostrůvků je na Filipínách přes 7000. (prezentace)

 

Tagbilaran (ostrov Bohol): Už přistání bylo jak ve filmu o pašerácích kokainu, jedna dráha obklopená džunglí a osamocená nízká budova terminálu.  

Cebu Pacific Air mají pěkné letušky ...

... ale schůdky přisouvají růčo fůčo.

Ve městě Tagbilaran je jediný bordel jménem SOLID GOLD, maskovaný jako karaoke bar. Jde se po schodech a při vstupu je částečně zasklená „kukaň“, kde se popelej holky (tak okolo 12ti). Žádné výrazné krasavice nečekejte, ale něco "šukatelného" do postele se vybrat dá. Holky poměrně slušně zpívají na karaoke.

Výběr ze Solid Gold: Rysel, Malin, Lea (vyzkoušeny všechny - viz dále).

Rysel zpívala opravdu jako profesionálka.

Lady drink je tu dost drahý - 350 PHP(Kč 140), přitom je to obyčejné pivo za 60 PHP (bar fine 2000 PHP za "long time" = Kč 800). Dá se domluvit, že holka přijede do vašeho hotelu i do vzdáleného místa. Dobré je si vzít její číslo na mobil.  

Nejběžnějším dopravním prostředkem je "tricykl", oproti Angeles City poněkud vylepšený kapotáží. Nacpe se tam i 6 lidí, jak by to ale s tou váhou chtěl šofér zastavit, to netuším. Je taky něco otřesného jet v noci po silnici. Sem-tam nějaké vozidlo nemá vůbec rozsvícená světla a na okraji silnice s prdelí do cesty posedávají chlastající domorodci. Alkohol u řidiče tu nikdo neřeší, pravděpodobně by to ani neměli čím změřit. Není omezená rychlost a ve městě se může jet třeba 130, ale kupodivu každý jezdí tak, aby si nerozbil hubu. To by u nás byl pořádný masakr.  

Jsou zde lidé, myslím tím různé ochranky a podobně, důkladně vyzbrojení. Ať je to benzínka či obchoďák, ba i menší obchody, tak mají ostrahu, která má za pasem bouchačku nebo mává klasickou "pumpou". Má to své plus na odstrašení zlodějů, ale je také nebezpečí, že přijdete k úrazu.

V Tagbilaranu je diskotéka jménem LAZER, vstupné 100 PHP (Kč 40), v ceně jsou dva drinky, takže OK. Při vstupu mě prošacovali, jestli nemám v kapse kulomet a dali na ruku razítko (drželo 3 dny). Uvnitř tma jak v pytli a od klimatizace kosa jak na Sibiři. Kapela měla dost dobrou zpěvačku a ještě 3 kluky, z nichž jeden zpíval děsně falešně, takoví "kravál boys". K případnému balení holek se to tu moc nehodí. Odchytnout se sice dají ty co postávají u baru, ale jen si sednou, tak po křičení do ucha "jak se jmenuješ?" následuje hned "kup mi drink!"  Když drink není, tak se zvednou a odkráčejí. Takže ztráta času.


Tawala (ostrov Panglao) - sousedí s ostrovem Bohol, přes most asi 15 km. Je to osada, kterou tvoří z větší části hotely, bary a obchody a leží poblíž pláže Alona. Sežene se tu hotel už od 1300 PHP (Kč 520). Je ale potřeba si zkontrolovat nejen AC, ale i to, zda je v koupelně teplá voda, v jednom hotelu byla jen studená a ještě poloslaná. Vystřídal jsem hotelů několik a můžu doporučit HARMONY. Cena od Kč 800,- se snídaní (i pro holku). Ceny ubytování se ve všech hotelech mění podle sezóny, nejdražší je to od listopadu do května.

Hotel HARMONY.

Není problém si sem zavolat holky ze SOLID GOLD z Tagbilaranu.

Popijete s nimi ...

... vymácháte si je v bazénu ...


... a hupky do postele.

Ještě pár slov k holkám za Solid Goldu, udělám jim tu malou reklamu. Všechny jsou milé a přítulné. Angličtina není sice jejich silná stránka, ale sranda je i tak. Je možné je vzít i do trojky, nijak se nestyděj a společná sprcha se vzájemným umýváním je automatická.  

MALIN - Byla na hranici mého váhového indexu, ale zaujala mě svým mládím a bezprostředností. Šukala solidně i zvukové efekty byly. Akorát honění nebylo moc profesionální, musel jsem ji dost usměrňovat. Když jsem ji brnkal o postěváček, tak se celá třásla. Při šukačce si ji ještě přihoňovala a tahala se za prsa. Bylo znát, že si taky "udělala dobře". Po této zahajovací akci jsme šli na večeři na blízkou pláž Alona. Po návratu do hotelu si naivně myslela, že už má jako vyděláno a vlezla do postele v kalhotkách! Ty šly okamžitě dolů a pokračovalo se s přestávkami až do rána bílého. Celkově udělala dojem nezkušené začátečnice. Ani jsem si nevzal její telefon.

 

Malin v Solid Gold a na večeři na Alona Beach.

LEA (Lia) - Na tu jsem měl číslo od první návštěvy v podniku, a tak jsem si ji přivolal do hotelu telefonem. Přijela z Tagbilaranu 15 km taxíkem, dostala ode mě na něj včetně zpáteční cesty 400 PHP (Kč 160). Když dorazila do hotelu, tak jsme na to hned vlítli. Zepředu je docela pohledná, ale profil je typicky "filipínský", v poloze na zádech to ale bylo OK. Je hodně dobrá na šukání, kouří ale jen "s" a dole je trochu zarostlá. Po prvním zahajovacím kole jsme vyrazili na disko na Alona Beach. Já už dávno na nějaké trdlování nejsem, tak jsme si s jen sedli k barpultu a sledovali zblízka cvrkot. Po půlnoci se to hodně pěkně rozjelo, tancovalo spolu až 10 holek. Popili jsme, pokoukali a šli pokračovat v šukání. Bral jsem ji na závěr k ránu dlouze na boku zezadu (moje oblíbená pohodlná poloha), až u toho chudák usnula. Takže spala jako liška "s ocasem mezi nohama". Ráno ještě slupla hotelovou snídani a "adios". Dost se osvědčila, tak jsem ji pak využil i opakovaně. Tahle holka nemá problém zůstat s vámi i déle než jednu noc. (Tel. 09196800160)

  

Lea na "návštěvě" u mě v hotelu Harmony.

RYSEL (Rajsl) - Od krku dolů byla jak vyrobená pro mě na zakázku, ale obličej jako by dělala nějaká jiná horší firma a nějak ho natáhla, ale konečně jsem na Filipínách zažil profesionální výkon. Byla úplně oholená, takže pěkná změna proti těm ostatním "beranicím". Jak jsem s ní po společné sprše vlezl do postele, hned kuřba bez, lízání, honitba a vášnivé líbání. Píchání kvalitní a na tom nejvyšším levelu. Byla koupačka v bazénu a pak pokračování. Zůstala u mě samozřejmě až do rána a byla poctivě ještě několikrát "ojeta". No, docela vydařená noc. Je s ní ale jeden problém, jelikož má dítě, tak se k němu snaží brzy vrátit, ani se nezdržela na snídani. Není také vždy k mání a kouří cíga jak námořník. Údajně je bisexuální, což by mohlo být zajímavé s další holkou do party. (Tel. +639497955797)

Rysel - absolutní profesionálka, moje ruce jí naprosto nevyvedly z míry. 

Hlavní šrumec je tu podél pláže Alona Beach, kde je pod stromy ukryté velké množství barů a restaurací. 

Ve dne se můžete nechat na pláži namasírovat ...

... večer si pak velmi pochutnáte ...

... a v noci si můžete zařádit na diskotéce v Oops baru.

Vtipálci - mají název vzhůru nohama.

Tady je velká koncentrace holek a dobré místo na balení. 

Já už na to trdlování nejsem, tak jsme s Leou jen posedávali na baru.

Měl jsem příležitost shlédnout kohoutí zápasy, které jsou snad v celém zbytku světa zakázané. Mám z toho dost smíšené pocity. Kohouti jsou vyzbrojeni na noze jakousi maličkou kosu, kterou dokáží protivníka zabít během 10 vteřin. Dost masakr, i když krev prakticky neteče. Ono je na světě během každé minuty poraženo možná milion kusů drůbeže bez jakékoliv možnosti se bránit, tak tady alespoň mohou kohouti bojovat o prodloužení své existence a jednou skončí důstojnou smrtí v aréně. Cena vytrénovaného kohouta není zrovna malá. Divoce se u toho sází, ale to by bylo na delší reportáž a se sexem to ani nesouvisí.

Aréna pro kohoutí zápasy na ostrově Panglao.

Kolbiště je zasklené.

Vražedná zbraň je na levé noze kohouta.

Cebu City (ostrov Cebu). Můžete jet třeba lodí z ostrova Bohol, ale je sem také letecké spojení přímo z Manily. 

Jízda lodí z Tagbilaranu do Cebu City trvá 2 hodiny.

Hlavni centrum nočního života je na Mango Avenue, kde je nejvíce vidět neon podniku Love City, ale uvnitř je to špeluňka, která nestojí za návštěvu. Všechny ostatní "bikini bary" jsou hned vedle nebo naproti přes ulici. Opravdu jsem byl příjemně překvapen nebývale vysokým procentem pěkných holek.

 

Zkusím udělat jakýsi žebříček v závislosti na vzhledu osazenstva:

1. RED LIPS
2. PLANET
3. VIKING
4. Už o hodně slabší: PUSSYCATS, PAPILLON, SISTERS
5. Sem vůbec nechodit: ARENA, TEMPTATION, LONE STAR, LOVE CITY


K ubytování v Cebu City můžu doporučit hotel DIPLOMAT, od kterého je Mango Av. snadno dosažitelná taxíkem za 60 PHP (Kč 24). Taxíky mají štatl hned před hotelem.

Hodil jsem taky řeč s taxikáři ohledně holek. Hned se chytli, a že mi za 20 minut nějaké dovezou k výběru a jen za 500 PHP (Kč 200). Byl jsem zvědav, jaké „diamanty“ nabídnou, tak jsem počkal. Skutečně, za chvíli přifrčel taxík se dvěma holkama, a i když jedna byla dle "filipínského" standardu, tak ta druha docela ušla. Ale jejich službu jsem nevyužil a taxikáři z toho byli dost rozladění. Tak jsem se nechal alespoň zavézt k soše slavného domorodého válečníka jménem Lapu Lapu, který údajně zabil španělského dobyvatele  Magalhãese.

Závěr: Pro mě je zásadním mínusem Filipín nedostatek pěkných holek, tedy těch podle mého vkusu. Je to rasa podobná Polynézankám nebo Eskymačkám, případně jihoamerickým Indiánkám. Zaražený široký nosík a výrazně předsunutá spodní čelist. Často jsou zepředu docela hezké, ale z profilu takové opičky. Nijak se je nesnažím urážet, prostě to tak je. Dost velké procento holek v barech má oplácanou figuru a břicho jak v jiném stavu. Samozřejmě, že se tu sežene, opíchá a případně i nafotí hezká Filipínka, ale musel jsem vynaložit úsilí hodné prospektora na Aljašce, a to není zrovna "můj šálek čaje".

Hodnocení: Přes některá negativa Filipíny můžu doporučit, hlavně těm co dosud nemají žádnou zkušenost z Thajska.

 

 

Kambodža: Také tato země je velmi snadno dosažitelná z Thajska. Jelikož spolu tyto dvě země sousedí, můžete tam jet dokonce autobusem. 

Hlavní město Phnompeh (tak se to skutečně píše) je příšerné. Když jsem chodil po ulicích nepotkal jsem ani jediného cizince. Všichni se jedou podívat hlavně do Angkoru a hned z města prchají. Je tu až neuvěřitelná bída a po ulicích se povalují bezdomovci. Chudé rodiny můžete i s dětmi vidět přespávat na rohoži přímo na ulici. Na každém kroku potkáte vlezlého žebráka. Běda jak mu něco dáte, jste okamžitě obsypáni hordou dalších. Uznávám, že mají trudný život, ale nemůžete řešit ekonomické a sociální problémy země. Už to, že jste sem jako turisté přijeli, jim přináší užitek. Platí se obecně americkými dolary, tuzemská měna (RIN) se pro velmi nestabilní kurz prakticky skoro nepoužívá. Jsou zde bankomaty, ale výhodnější je platit dolary nebo je vyměnit v "černých" směnárnách.  Ceny všeho jsou neuvěřitelně nízké. Například jídelní lístek v restauraci má ceny odshora až dolů za $1 a rifle koupíte i za $2.

Takhle bydlí král Norodom ... 

  ... a takhle Kambodžané na řece Mekongu.

  

Stavby v Angkoru stojí za prohlídku. 

Angkor - presentace.

Co se sexu týče, tak se v Kambodži snaží napodobovat Thajsko různými erotickými podniky, některé dokonce mají i jméno "Bangkok". Prostituce se soustřeďuje do okrajových částí města. Dámy mají malé pokojíčky akorát s úzkou postelí. Na co širokou, když stejně budete ležet na sobě. Celkově Kambodžanky krásou moc neoplývají, i když se samozřejmě mezi nimi pěkné taky najdou. V místech jejich řádiště nepokrytě nadbíhají potenciálním zákazníkům. Na ulici se nechají klidně osahávat, zvednou sukni, nebo odhrnou podprsenku a ukážou prsa. Určitě taky vzpomínají na přítomnost amerických vojáků. Každý cizinec je pro ně "Joe". Takže holky na ulici na chlapy pokřikují "Hej džou, sexy šou?"  Z druhé ruky mám informaci, že se v některých barech pohybují i nezávislé prostitutky a jejich cena je $10 - 20. Dostal jsem tip na bary jménem Sharky, Martini a Heart of Darknes. Tak to můžete zkusit. Hlubší průzkum Phnompehu jsem se ani nesnažil provést, odradilo mě prostředí. 

Pro sex-turistu je mnohem lepší přímořské město Sihanouk Ville. Leží na jižním pobřeží a je zaměřeno právě na turisty. Ale pamětihodnosti tu skoro žádné nejsou, jen buddhistický chrám.  

Na hlavní třídě uvidíte pěkné sousoší.

Hlavni a největší negativum města je, že ho tvoří 3 samostatné části viz mapu: Victory Hill (1) - centrum (3) - pláž (4), které jsou od sebe vzdáleny pěšky nepřekonatelně. Takže neustále sypete dolary různým popojížděčům (mototaxi nebo tuk-tuk). Bod č. 2 je disko Airport, popsáno dále.

Do centra šlapat pěšky je vražda.

Tuk-tukář na vás klidně počká před barem i několik hodin za 2 $.

Centrum je jen široká nezajímavá ulice. Proto je nejvýhodnější ubytování poblíž moře. Hotelů je tu spousta.

Můžu doporučit hotel Apsara na druhé ulici podél pláže.

 

Takhle pohodlná lehátka s matrací snad jinde ani nejsou.

Ve dne je na pláži možné sebrat na šukačku i některou ze stále obtěžujících masérek, ale jsou to starší ročníky. Šukačka se tu domlouvá, jako v celé Asii, výrazem "bum bum".

Po setmění se lehátka vymění za stejně pohodlná křesílka a na pláži funguje jeden bar vedle druhého. Největší šrumec je na části pláže nazývané Serendipity (4 - viz mapa nahoře). Okolo 22 hod se tu vyskytují freelancers a i servírky se dají ukecat. 

 

V centru města je místo nazývané Blue Mountain – takový větší dvůr a okolo jsou nízké budovy se dveřmi do pokojů. Když tam přijedete, tak ještě než sesednete z motorky se okolo vás utvoří kruh holek a čekají, kterou si vyberete. Když žádnou, tak se všechny někam vypařej. Budete pak u piva sedět sami a čučet na prázdný dvůr. Na nějaké posezení s holkama zapomeňte. Současné ceny - ST na místě 15 $, ve vašem hotelu 20 $, LT 40 $. Jsou tam jenom samé Vietnamky. Kambodža má totiž s Vietnamem bezvízový styk a ony se tady etablujou jako erosenky, aniž by to někomu vadilo.

 

Diskotéky - Blue Storm, Amazone, Airport, nejsou pro cizince dobrým lovištěm. Na 1 holku 4 kambodžský chlapi! Jak slezina homosexuálů. Jsou ale moc pěkně interiérově řešené. Obzvláště Airport mě zaujal, je tam celé letadlo AN24, ve zdi kus náklaďáku a půlka BMW, perfektní světelné efekty, ale návštěvnost mizivá (č. 2 - viz mapa).

 

 

  

Hlavním lovištěm je Victory Hill -  hodně vzdálený kopec, kde je jedna ulička s asi 20 beerbary podobnými těm pattayským. V každém jsou holky, které obsluhují a přitom posedávají hostům na klíně a pod. Zachlastal jsem tam párkrát s holkama (ladydrink 3 $, pivo 1,5) a taky jsem se naučil důležité kambodžské slovo "čulkejmuj" = na zdraví! Je zavedeno placení barfine a musíte si kočku odvézt do hotelu vždycky, nemají žádné vlastní pokoje, bydlí společně. Jsou to takové poloamatérky, ale fajn.

Tam jsem jako první odchytil mrňavoučkou kočinu jménem Suvit - 150 cm. Už v tuk-tuku se mě držela tlapičkama a pěkně se tulila.

Byl jsem natěšenej na něžný sexik, ale v posteli ležela jako prkno se zavřenýma očima, ve stylu "dělej si se mnou co chceš". Tak jsem ji alespoň našteloval, aby předvedla orál a pak už jen píchal a píchal. Akorát byl hezký pohled do té její tvářičky, když jsem jí rozprostřel dlouhé černé vlasy na polštáři. 

 

Bylo to domluvené s mamasan na celou noc, ale po prvním čísle holka vysublimovala do sprchy a přišla zpátky oblečená. Anglicky ani ťuk a už jsem ji to nevysvětlil. Ono to stejně nebylo nic moc, tak vypadla. Sice jsem si zašukal, ale nebyl to zrovna vydařenej kšeft. Cesta tuk-tukem na Victory Hill a zpět, drinky v prvním baru, drinky v druhém, barfine, poplatek za holku na LT (i když byl pak jen ST). No, není vždycky posvícení.

Na Victory Hillu jsem se také zúčastnil na pozvání narozeninové party v Safari baru.

S bossem Angličanem jsem dal "welcome drink" a pak jsem u svého stolu zaparkoval výrazně asijskou krásku jménem Amuy. Já ji zásoboval pitím (holky tu pijou whisky s redbullem) a ona mě nosila "free" dobroty. 

Po chvíli se to pěkně rozjelo, holky hupsly na stoly, patlaly se šlehačkou, připadal jsem si úplně jak v Thajsku. 

Na závěr párty jsme s Amuy odfrčeli do hotelu.

Hned při příchodu ze sprchy mě příjemně překvapila. Holky většinou vylezou zabalené do ručníku, ale ona ho měla jen v pase. Věděla dobře, že má co ukazovat, krásná pevná prsa se na tom štíhlém těle nádherně vyjímala. 

Ty krásný kozičky si ale vyfotit nenechala, škoda.

Ručník jsem ji hned zabavil a ukázala se chlupatá prcina. To já i můžu. Některé tyhle neprofesionálky mají velký klad, totiž když už šukaj, tak se jim to líbí. Když nad ránem odešla, tak po ní hezky voněl polštář. Náklady: 6 $ – tuk-tuk na odvoz z Victory Hill, BF - 10 $, LT - 30 $, moto pro ni zpět - 2 $, celkem = 48 $ (cca 960 Kč).

V hotelu nechtějí od holek žádné doklady. To ale může mít svá úskalí. I tady se bojuje proti dětské prostituci. Tak při nějaké vzhledově hodně mladé si nechejte ukázat její ID (pokud bude mít!). Místy jsou vylepené plakáty s telefonem pro volání při podezření na pedofilii a myslím, že by to nebyl dobrý zážitek, kdyby vás právě v nejlepším z holky sundal policajt.Také si musíte hodně dobře a všude hlídat šrajtofli. A nikoho tady neuvidíte jit s holkou po ulici za ruku, jak je zcela běžné v Thajsku.

Pozor na věk, pokud budete lovit v ulicích nebo na pláži.

Hned vás někdo může bonznout.

Ještě se zmíním o prvním městě za hranicemi jménem Koh Kong, pěkná díra, ve kterém jsem se nuceně zastavil na autobusové trase z Thajska do Sihanouk Ville, protože další bus dál jel až ráno. Tak jsem se tam rozhlížel po nějakých holkách a taxikář mě dovezl na místo, kterému říkají "Chicken farm". Jen jsme dorazili, už jsem měl dvě holky na klíně a několik dalších okolo! Specialitou města je, že se tady může platit jejich měnou KHR (khmérský ril), thajskými bahty i USD. Tak jsem vzal obě dvě za 1000 THB (600,- Kč!). Byl to ale zážitek do kroniky!! Žádná koupelna ani sprcha, přitom ale holky voněly. V malém kumbálu se mnou hupsly na velkou pryčnu jen se slabou dekou bez matrace, takže mě dost tlačila kolena. Červená lampička, dveře zavřené na provázek a pro šaty jen hřebíky ve zdi, žádná klimatizace ani větrák. Vedro jak v peci a v tom si šukejte dvě holky! No, ale zhostil jsem se tohoto čestně. Když jsem skončil, byl jsem úplně mokrej a holky taky. Spolupracovaly dobře, ale dost u toho kecaly a chechtaly se, co říkaly nevím. Taxikář zatím vysmahnul dvě pivka, ale prý ani tři tam nevaděj.

Holčiny z "Chicken farm"...

... byly po šukačce docela orosený.

Hodnocení: V Sihanouk Ville se může docela líbit těm, co ještě nikam jinam za sexem necestovali, ale ostříleným sex-turistům to jako kvalitní loviště nevyhoví, jsou mnohem lepší místa. Kombodža je jako místo pro sexturistiku málo využitelná.
  

 

Malajsie: Jedná se o muslimskou zemi, převážná většina žen i mladých holek tu chodí v šátku jak Nastěnka z Mrazíka, i když jinak mají třeba džíny. Ona to není až taková škoda, protože Malajky se mi moc nelíbily. Z Bangkoku stojí zpáteční letenka do Kuala Lumpur okolo Kč 7000,-.

Místní mi tvrdili, že u nich veřejná prostituce neexistuje. Nebude to tak horké, protože když jsem se protahoval jednou uličkou v Kuala Lumpur, tak na mě vyjukla ze vrat ženská a zvala mě dál. Taky po ulicích se ke mě nenápadně přidružovali různí náboráři s nabídkou "Young girls?" Ve městě existují taneční kluby, kde se dá určitě ledaco zařídit.

Řeší se to hlavně holkama na telefon ("call girls"). V každém hotelu v recepci, nebo taxikáři, vám dokáží sehnat ženskou a můžete si zvolit i národnost. Jsou tu k mání holky z Indonézie, Číny, Kambodže a i z Thajska. Když se vám dovezená holka nelíbí, tak vám bez problémů přivezou jinou. To se dá zopakovat i několikrát. Malajská měna se jmenuje "ringgit" (RM). Indonézanky jsou nejlacinější za 160 RM   (Kč 1200,-). Číňanky jsou dražší za  230 RM (Kč 1800,-). Myšleno na short-time. Ostatní národnosti nevím, byl jsem v Malajsii poměrně krátce, takže jsem toho moc nestihnul.

     

Největší sado-maso ale prožijete, když budete chtít přejít ulici. Nikdo vás nepustí, musíte se neohroženě a ostražitě, vrhnout do proudu vozidel. Červená pro motocykly a chodce prakticky nic neznamená. Jezdí se vlevo a při odbočování se nikdo neobtěžuje zapínat blinkr, nebo ho má zapnutý ještě od minulého týdne. 

Budova "Petronas Twin Towers" v Kuala Lumpur. 

Taky jsem tu viděl klasický sex-shop v obchodním domě Times Square. Běžné vybavení zbožím jako u nás.

Hodnocení: Malajsie pro sex-turisty na čumendu nic, poněkud složitější systém, ale užijete si tu taky.

Ještě mrkněte, jaké ňamky si tady můžete dát - prezentace.

 

 

 

 

Singapur:  Je tu spousta zajímavých věcí, téměř jako hodně maličkatý New York. Lacino tady rozhodně není. Obrovská čistota je docílena tím, že za všechno (zahození papírku, jídlo na ulici, kouření v metru ...) jsou vysoké pokuty a žvýkačky se tu vůbec neprodávají. Na ostrově Sentoza je krásné koupání. Když tam pojedete lanovkou, tak si nepřiplácejte na kabinu se skleněným dnem. Je tak ošlapané, že dolů stejně neuvidíte.

 

  V Singapuru  je na co se dívat ... 

Pouliční holky se tady vyskytují. Na nákupní třídě Orchard Road, hned vedle thajského velvyslanectví, je budova nazývaná Orchard Towers - její přezdívka "Dvě věže plné kurev" hovoří za vše. Uvnitř a na lavičkách před barákem, je Babylon národností, kde je možno sehnat holku ... 

Hotel Marriott na Orchard Rd.

 

Hodnocení: Je dost těžké Singapur nějak hodnotit, jako cílové místo pro sexturistu asi vhodný nebude, ale šukačka se tady najde. 

 

 

 

Tahiti: Očekával jsem na Tahiti žhavé erotické zážitky, nádherné kočky na každém kroku a noci plné vášně. Ale šeredně jsem se spletl, to jsem koukal, protože pravý opak je pravdou.

Přivítání na letišti v Papeete ještě vypadalo dost slibně.

Myslel jsem si, že Paul Gauguin neuměl malovat, když na jeho obrazech byly samé nepříliš pěkné Tahiťanky, ale musím se mu omluvit, uměl, ony totiž opravdu hezké nejsou. Na různých propagačních materiálech a pohledech je možno shlédnout samé krasavice, ale skutečnost je úplně o něčem jiném. 

          

         Gauguin maloval svoje "vahine" realisticky.

 

             I když se na pohlednicích z Tahiti nabízí obrázky krasavic ... 

... tak například takovouhle tu těžko v reálu uvidíte. 

Co je zcela zásadní, jsou nepřestavitelné cenové relace. Tím, že jsou uměle vytvořené vysoké platy tuzemců (polynéský frank není směnitelný), je zde pro turisty vyvolaná příšerná drahota. V přepočtu 10x vyšší ceny než ve vyspělých státech Evropy. Oběd okolo Kč 1200,- , pizza Kč 200,- atd. Na ostrově Bora-Bora jeden nocleh v bungalovu na laguně od Kč 20.000,-  výše. Zas je tam ale pod stolem třeba skleněná podlaha, že můžete pozorovat  ryby ve vodě a snídani vám přivezou na katamaránu.

Holka je tu i na značce piva, ale jinak ... slabota. 

V hlavním městě Papeete jsem nenašel žádný erotický podnik, ani taxikáři neporadili (!) Takzvané "noční kluby" jsou obyčejné diskotéky, kde se sem-tam nějaká hezká holka najde, ale na každou jsou minimálně tři místní vlčáci. Hraje tam hlavně "domorodý pop", jen někdy techno nebo disko. Vstupné Kč 500,- a malé pivo za Kč 125,-. Celkový dojem, pekelná nuda. 

  

Night Club = obyčejná diskotéka. 

Na ostatních ostrovech je to ještě horší, celé pobřeží obsazeno hotely a jen pár veřejně přístupných pláží. Je pravdou, že na plážích se holky pohybují nahoře bez a mají slušná prsa, ale k mým představám "pěkné holky" jim hodně chybí. Zase srovnávám s Thajskem, kde je možné potkat hezkou holku na každém rohu, tady je to tedy bída. Holky jsou většinou ještě mimořádně "dobře živené" a můj typ jsou spíše štíhlé. 

Rozhodně jsem na ostrovech nenašel takovéhle povalující se domorodé krásky. 

Hezké je to, že každá ženská i na ulici nosí za uchem kytku, je to nejčastěji orchidej jménem "tiare". Když ji má za pravým, tak by měla být svobodná. Také je tu národní tradicí tetování, a to velkoplošné, žádné umrněné motýlky na rameno, ale hezky po celých zádech.

 Ty ryby pod vodou uvidíte, hezkou holku ale těžko.

Podívat na pěkné tanečnice, ale jen podívat, se můžete při folklorních představeních. 

Závěr: Prakticky se tu může líbit hlavně těm, kdo se chtějí potápět a rádi se válejí na písku (ale musí být dostatečně "ekonomicky silní").

Hodnocení: Pro sex-turistu je to, vzhledem k pověsti,  paradoxně země zcela nezajímavá. Za celý pobyt jsem nesehnal do postele hezkou holku. Možná jenom smůla a někdo jiný moje poznatky vyvrátí. Nebo jsem moc vybíravý, Tahiti - nebrat.

 

 

 

Brazílie: Můžu okomentovat pouze dění ve městě Rio de Janeiro. Mimo různé krátké výlety z Ria, jsem jinde dlouhodobě v Brazílii nepobyl. V tomto velikém městě je množství erotických night klubů, ale vstupné do nich je vysoké. Počínaje Kč 1200,- až k nejdražšímu podniku jménem Barbarella za Kč 2400,-. 

                                               Nejdražší noční klub v Riu.

Shánět holky v Riu se chodí hlavně do diskoték. Ty fungují od 21. hodiny a dámy před tím posedávají venku v zahrádkách přilehlých restaurací. Už tady jsou volně k mání. Po 23. hodině všechny narukují dovnitř protože se snižuje vstupné. Je trochu problém s domluvou, umějí jen portugalsky. Ale to se snadno překoná.

Diskotéka Help, hlavní "balírna" na Copacabaně. 

Cena za celou noc je 100 reálů = Kč 1000,-. (Brazilci říkají reálům "híjas".) V hotelu, asi jak v kterém, vám za holku naúčtují poplatek, čímž se to prodraží. Zase ale pak můžete pohostit dámu snídaní a vzít ji třeba do hotelového bazénu. 

 

Jsou tady překrásné mulatky se snědou kůží i úplně ebenové černošky (svoje drátěné chlupy mají oholené). Jejich jižní temperament se nezapře. Jedna mě skoro ojela už v hotelovém výtahu. Hezký je, že tyhle Brazilky skoro nenosí prádlo a není nic neobvyklého, když nemají pod šaty vůbec nic. Skoro všechny při šukačce používají pro vzdychání slovo "oji, oji ...".

V posteli jsou Brazilky divošky. 
Snědou krasavici můžete vzít na snídani.

V pozdních večerních hodinách jsem občas z okna hotelu pozoroval dění  na třídě  Atlántica vedoucí podél pláže Copacabana. Skupinka spoře oblečených holek tam mávala na projíždějící auta a domlouvala s posádkou kšefty. Holky měly na zemi magneťák a docela pěkně tancovaly.

Vlajka města Rio de Janeiro.

  

        V době karnevalu tady šuká "kámen cihlu". 

Mravy jsou všeobecně hodně uvolněné (prezentace).

  Kdo se cítí na klasické balení, má na plážích Ria nepřeberné možnosti. 

Hodnocení: Brazílie nezklamala svou pověst a sex-turistům ji vřele doporučuji.  

Když tam budete, jistě si nenecháte ujít toto - (prezentace).

 

 

Tunis: V arabském muslimském světě nemá neženatý chlap šanci si něco začít s ženskou. Nejen, že z ní většinou uvidí jen oči, ale při nějaké snaze o "sexuální harašení" by mohl skončit s kudlou v zádech. Takže jediná pohlavní aktivita je pro něj masturbace, které se arabsky říká "kubu-kubu". Stačí mu pro vzrušení plácnout nebo štípnout v tlačenici nějakou turistku do zadku. Cizinky jakéhokoliv věku, i důchodkyně, můžou v krámech získat velikou slevu, když se nechají od prodavače ošahávat. 

Tady chlapi nemají šanci ... 

... takže jak se můžou přišmajchlovat, jdou dělat "kubu-kubu". 

Málokdo asi tuší, že i v muslimském světě existují klasické bordely. Do jedné z "uliček lásky" jsem se zcela neplánovaně před lety dostal ve městě Tunis, když jsem vzal jednu svoji českou milku na zcela klasickou dovolenou. Při prolézání staré mediny jsme si to štrádovali uličkou a já zpozoroval, že ve dveřích okolních domů postávají různě opřené ženštiny jen ve spodním prádle! Musím říci, že to byly spíš zříceniny a některé ještě silně obézní. Po chodníku se pohybovali jen chlapi a třeštili oči na moji spoře oděnou partnerku. 

Takhle oblečenou jsem ji chuděru protáhl arabskou uličkou lásky... 

... kdyby tam šla takhle, bylo by to pro Araby skoro stejné vzrůšo. 

Tak jsem značně přidal do kroku, abychom byli co nejdříve pryč. Ona se mě držela jako klíště. Ale ouha, ta ulice byla na konci slepá! Tak jsme museli pěkně zase zpátky projít pod spalujícími pohledy nadržených Arabů. Čekal jsem, kdy některý z nich zavelí "Na ně!" Umím si představit, jak mě zavřou někam do sklepa a mojí blondýnečce udělají z kundičky trhací kalendář! No dopadlo to dobře, chlapi byli z toho zjevení tak "paf", že jenom zírali. Určitě se pak v uličce lásky zvedly tržby. Holce se z toho zážitku klepala kolena ještě v hotelu.

Hodnocení: Tak tady se sexturista chytne jen těžko.

 

 

 

 

Vietnam: Pro větší bezpečnost jsem zcela výjimečně vyrazil s parťákem, ale žádné reálné nebezpečí jsme ve Vietnamu nezaznamenali.

Ve městě Saigon (nově "Ho Chi Minh City") jsme z počátku měli dojem, že v komunistickém Vietnamu ani žádné holky neseženeme. Ale záhy se to velmi dobře rozjelo. Pro informace jsem jako vždy zamířil k taxikářům. Samozřejmě, že nezklamali a hned nás dva mototaxíci vezli někam na předměstí, do jakéhosi masážního salonu. Holek tam bylo asi 8, ale žádné krasavice a nakonec to vypadalo jen na erotickou masáž s orálem. Tak jsme popojeli. Bohužel to bylo do jakýchsi silně opotřebovaných kulečníkových barů, kde sice holky byly, ale vzhledem zase nic moc. Taky se nás silně pokoušely stáhnout o peníze vymáháním drinků. Tak jsme z nich alespoň tahali rozumy o cenách a pod. Platí se tu běžně US dolary a kurz je $ 1,- = 16.000 vietnamských dongů. Výběr v nemnoha ATM je max. 2 miliony dongů = $125,- za den.

      

Vypadalo to, že tyhle bary jsou ještě z vietnamské války. To jméno "Bída" sedí.

Pak jsme z kulečníkového baru vycouvali a jelikož se nám jevily motocykly jako "silně o hubu" tak jsme pro změnu použili jako taxi auto. (Jízda za $1,-  je na hodně velkou vzdálenost. Plaťte podle taxametru.) Taxikář nás zavezl do podle něho pojmenovaného "minihotelu". Prakticky jsme si sedli v recepci menšího hotýlku a za chvíli přišly 3 dámy. Už to bylo lepší, jedna byla docela hezká, ale pořád nic zajímavého. Chtěly od nás $ 50 + $ 20 za hotel. Nechali jsme je tam se slibem, že se vrátíme a jeli do diskotéky Apocalypse Now.. 

Tady už si parťák vybral slušnou kočku. Její kamarádka ale nebyla můj typ, takže jsem to prozatím odložil. Ještě jsme nevěděli jak to chodí v našem hotelu, když si přivedeme ženskou. Proto pro jistotu za taxíkem jela kámoška na skůtru, aby tu vybranou případně odvezla, kdyby ji tam nepustili. Ukázalo se ale, že to chodí úplně stejně jako v Thajsku. Žádný problém, jen dala v recepci ID card.

Parťák hodnotí výběr na diskotéce "Apokalypse Now".

Další den jsme využili nabídky recepčního v hotelu, že nám holky zavolá podle přání. Když nebudou vyhovovat, tak že je vymění. Ani jsem se nestačil dosprchovat a už jedna ťukala na dveře. Byla maličká a roztomilá, tak jsem jí, oblečený jen v ručníku, samozřejmě hned vpustil dál. Takže se to alespoň nezdržovalo. Až ráno jsem se dozvěděl, že to recepční popletl a maličkou měl objednanou parťák. On nám je prohodil. Mě to nevadilo, ale kolega spokojený s výkonem té druhé nebyl. No měl si ji včas vyměnit.

"Ta maličká ta je má ... "

V Asii neopomiňte příležitost naučit se dobře používat hůlky.

Pak už jsme zkoumali místní beer-bary v ulicích Saigonu, dost podobné thajským. Akorát na vás nikdo nepokřikuje a netahá za ruce dovnitř. Je tam možnost sbalit i personál.

Jeden z typických saigonských "beer-barů". Stolečky jsou i na chodníku.

 

Malý fotoseriál "Jak sbalit holky v Saigonu":

 

1. Někde zblejsknete pěkný kočky. 

 

                  2. Přisednete a "dáte řeč". Anglicky ale moc neumějí.

 

3. Zajdete na disko, dáte si s nima drink.

 

     4. Zatancujete si. (Já už spíš ne.)

 

5. Pošpásujete a dohodnete cenu ($ 50,-).  

 

               6. Sednete do taxíku a jedete do hotelu.

  

7. Hezky si užijete.  

 

      8. Zaplatíte a rozloučíte se.

Body 3, 4, 5 můžete klidně vynechat a po seznámení jít rovnou do hotelu. Zajímavé je, že cena je jaksi jednotná ($ 50 = 800.000 dongů), ať holku seženete kdekoliv. Na "long time" je to málo běžné a za $ 70,-. Škoda, že jsme sem nezavítali v době přítomnosti americké armády. To byly holky za $ 5,- a byly jich mračna. Komunisti těmhle radovánkám moc nefandí.

Najdou se tady i vyložené krasavice. Chodí posedávat do barů a do diskoték ve dvojicích. Sebou nic nemají, takže kondomy nakoupit předem. Kartáček na zuby jim kupovat nemusíte, protože je v každém hotelu i s pastou. Některé provozují orál "na ostro". Údajně ani s AIDS to tam není tak zlé, ale na to nespoléhejte. Takže s holkama to je ve Vietnamu dost dobrý. Většinou jdou jen na "short-time" t.j. na jedno číslo nebo na 1 hodinu, dá se to usmlouvat i na 2 hodiny. Potřeba domluvit se předem. Ty starší jdou někdy i zadarmo, zvlášť když jsou třeba rozvedené a neměly dlouho chlapa.

Vietnamky nejsou tetované a dole se neholí. Mají dlouhé rovné chlupy jako vlasy a některá má takového "bobra", že by se na něm daly uplést copánky.

 

Točené pivo "Saigon" nebo "333" je za 10.000 dongů (Kč 12,50), ostatní jsou o něco dražší.

Absolutní horor je doprava v Saigonu. Ulicí se bez přerušení hrne souvislá masa motocyklů, kde není sebemenší skulinka na přejití. Auta jsou většinou jen taxíky a sem-tam nějaký autobus. Semaforů je jen pár a i ty jako by nebyly. Než jsem okouknul jak přejít, myslel jsem, že zůstanu zbytek života na jedné straně ulice. Ale místní řidiči umějí jezdit takovým způsobem, že když se do toho proudu odhodláte pomalu vkročit, bravurně se vám všichni vyhnou. Nesmíte měnit rychlost chůze, zastavit se nebo couvnout! To by nastala katastrofa. Když půjdete plynule vpřed, tak můžete klidně zavřít oči a riziko je minimální. Projdete jako horký nůž máslem, obtečou vás jako voda. Chce to ale opravdu pevné nervy.(video)

Do toho musíte vkročit, i když se budete bát.

Když v Saigonu budete, můžete se vydat na různé pěkné výlety. Do delty řeky Mekongu, která tvoří mnoho ostrovů a při průjezdu úzkými rameny řeky, sevřeni džunglí, si můžete představit, jak asi bylo Amíkům na válečných člunech (prezentace). 

Z války je tu mnoho zajímavostí a velké muzeum s ukořistěnými zbraněmi. Podzemní úkryty vietnamských bojovníků opravdu stojí za prohlídku.

 

           Tady všude se bojovalo ...                ... a takhle to skončilo.

Hodnocení: Vietnam pro "sex-turisty" (prozkoumán jen Saigon): doporučuji

 

AUSTRALIE

Sydney: Mým hlavním cílem v Austrálii bylo potápění na Velkém bariérovém útesu, ale Sydney jsem si nemohl nechat ujít. Kvůli průzkumu nočního života jsem se ubytoval v hotelu Bernly (můžu doporučit, má i terasu na střeše) přímo v centru dění ve čtvrti King´s Cross, což je „čtvrť červených luceren“. Nutno podotknout, že prostituce je v Austrálii legální. Středem King´s Cross vede hlavní ulice a po jejích obou stranách jsou noční kluby a „brothely“. Také v postranních ulicích jich je požehnaně. 

Na chodníku postávají „odchytávačky“ a freelancers. Do postranních ulic není radno se v noci vydávat. Ve dne pak tu uvidíte povalující se feťáky mezi injekčními stříkačkami a poházené použité kondomy. Hned první večer mě z ulice jedna blondýna zatáhla do bordelu. 

Součástí návštěvy bordelu je shlédnutí striptýzu.

Fungovalo to tam zajímavě. Dole byla jakási pokladna, kde jsem dostal po zaplacení „kupón na kurvu“. Ceny se pohybují od 90 – 150 AU$ za hodinu (1300 - 2100 Kč). V prvním poschodí bylo malé kino, kde běželo na plátně porno, ale zelo prázdnotou. Byli jsme v malém pokoji, celkem slušném a probíhalo to tak, jako ve všech běžných bordelech. Kuřba je za příplatek 10 AU$ (142 Kč) a s kondomem, jako i vše ostatní. Ke každému kondomu je v jednom balení hned i lubrikant. 

Jen pro informaci jsem vyzvídal, jak to je s análem (tomu tady říkají „Greek“, možná to tam zavedli Řekové?) a za příplatek je možný. Z holčiny vylezlo, že není Australanka, ale že je z Holandska. Je tady zaměstnáno hodně holek z Asie – Japonky, Číňanky, Malajky i Thajky a jsou levnější než ty bílé. 

Najdete mimo bordely také kabarety, kde holky tancují na stolech. 

Můžete si pozvat holku do hotelu na "escort". Já je tam tahal z ulice, tak nevím cenu.

 

Cairns: Ze Sydney jsem po čase přeletěl na sever do města Cairns ke „Great Barrier Reef“ (Velký Bariérový Útes), za účelem potápění. 

Hlavním cílem v Cairns je potápění.

Cairns je menší město, které je zcela okupované potápěči z celého světa. Potkáte je v každé hospodě, kterých je podél pobřežní třídy Esplanade, jak naseto. Na Esplanade je také dobrá možnost ubytování v mnoha malých hotelech (můžu doporučit Bellview). V každém hotelovém pokoji je k dispozici elektrická varná konvice a neomezené množství čajových sáčků, kafe a cukru. 

Sezení před hospůdkami na Esplanade.

Oproti Sydney tu nejsou klasické bordely, ale kvanta různých nočních klubů a diskoték. Na ulicích se ve dne pohybují pěkná děvčata a rozdávají pozvánky, různé poukázky na slevy, volný vstup apod., což jsem využíval vydatně. 

      

V klubech je možné domluvit šukačku se spoustou freelancers, na ulici se ale prostitutky nevyskytují. Ceny jsou okolo 65 AU$ (cca 1000,- Kč). Podařilo se mi taky úplně klasicky sbalit japonskou potápěčku jménem Mizuko, která tam byla s kamarádkou. Jezdili jsme spolu na moře a sex jsem tak měl chvíli dokonce zadarmo.

Zajímavá je v Cairns možnost stravování, kdy si v restauraci „zakoupíte“ za 5,- AU$  (70 Kč) talíř a můžete si na něj z bufetu naložit cokoliv a co se tam vejde. Kluci potápěčský to dělali tak, že si čtyři koupili jeden talíř, naložili ho do kopce a pak si jen každý vzal lžíci. Najedli se tak za ty peníze všichni. Je tu dost nepochopitelný způsob omezování alkoholu v restauraci. Jsou zóny pro ty co si dají třeba pivo (alcohol area) a pro ty ostatní. Přitom sedí od sebe 2 metry! O Austrálii by se dalo vyprávět sáhodlouze -  že se můžete naučit házet bumerangem, jaké tam jsou smrtelně jedovaté potvory, že jsou všechny bankovky z umělé hmoty ... Vás ale určitě zajímá hlavně sex, takže to je o něm tak asi všechno.

Hodnocení: Takové nejednoznačné, nic co bych nenašel taky doma. 

Ještě pár obrázků z Austrálie - prezentace.

 

 

Kuba: Hned na začátku pár důležitých informací o tomto "Ostrově svobody". Myslím, že pro sex-turisty bude nejzajímavější hlavní město Havana, a to pouze jeho turistická část, která je opravena pod patronací UNESCa. I na venkově si můžete velmi dobře zařádit s místníma holkama, jinak tam ale není na delší dobu co hledat. 

Malá část Havany, která je hlavně pro pro turisty a za něco stojí.

Politicky na Kubě nesnášejí USA pro jejich hospodářské embargo, které je opravdu ničí, ale to běžným Kubáncům nebrání nosit trička s americkými firmami. Jedna holka měla dokonce americkou vlajku i na tangách. Nedá se říci, že by tady byla bída. Určitě Kubánci nemají hlad a chodí tu lépe a moderněji oblečení než u nás. Na druhé straně tu asi moc boháčů není. Kubánci se zabývají hlavně pitím rumu, pak souložením a tancem. Prací moc ne.

 

      Takhle je to načančané pro turisty ... a takhle je to o pár ulic dál.

Dejte si velký pozor při přecházení ulic mimo světelnou křižovatku! Zdánlivě vzdálené auto úmyslně zrychlí, zapne houkačku a rozhání chodce. Kdo tu má auto, ten je pán, i když je to nějaká 50 let stará rachotina, která nesvítí ani nebrzdí.

 

Takovýhle pekáče se vás budou snažit přejet.

 

Často se tu ale potká i krásně vyšperkovaný oldtimer.

Cizinci platí tzv. "konvertibilním pesem" CUC = Kč 20,-. Kubánci tomu říkají "dolar" a  používají i stejnou značku jako Američani "$". Takže se nenechejte zmást, pokud vám někdo sdělí cenu v dolarech, nemyslí tím US$, ale peso convertible. Valuty si musíte vyměnit za CUC, dolary si od vás nikdo nevezme. Pesa se dají vybírat také na kartu z bankomatů umístěných u bank.

Ceny jsou pro nás snesitelné, i když moc lacino tu pro cizince také není. Uvedu některé ceny: ubytování v soukromí 25,- CUC (Kč 500,-) / hotel se snídaní 36,- CUC ( Kč 720,-) / 1 pivo 0,33 = 1,- CUC (Kč 20,-) / koktejl mojito co pijou holky 3 až 5,- CUC (Kč 60- 100,-) / oběd v čínské ulici 4,- CUC (Kč 80,-) / oběd v restauraci až 14,- CUC (Kč 280,-). 

Pokud vám záleží na penězích, tak se tu moc nevytahujte, třeba s tím, že vlastníte doma dva hotely a ferrari, hned vám přiměřeně zvednou ceny.

Je tu v elektrické síti napětí pouze 110 V, takže si bez adaptéru ani nenabijete mobil. Internet je jen na pár místech a stojí se tam fronty (2,- Kč/min).

Zcela zásadní je to, že se jedná o policejní stát v krystalickém stavu. Projevuje se to tím, že na každém rohu je policajt, nebo dva, se psem a ulicemi neustále projíždějí jejich žigulíky s nápisem PATRULLA. To by ještě tak moc nevadilo, alespoň se můžete i uprostřed noci cítit naprosto bezpečně i v nejtemnějších uličkách, ale horší je to, že místní nesmějí s cizinci prakticky na ulici ani ztratit slovo. Když se chcete třeba zeptat na cestu, tak před vámi prchají. Kubáncům jsou na ulicích kontrolovány doklady, a to nepřetržitě. Neexistuje, aby např. šla po ulici holka s cizincem, můžou ji i zatknout a odvézt. Paradoxně se tím vytvořil ten nejdokonalejší a nejproduktivnější způsob balení na světě. Stačí na holku jenom kývnout, ona na to stejně odpoví a jde za potenciálním zákazníkem ve vzdálenosti 10 metrů, nebo po druhém chodníku až k němu domů. Mě tohle tedy moc nesedí, aby za mnou šla jako pejsek.

 

Poldové jsou úplně všude, ale na cizince si absolutně nic nedovolí.

Provádí se průběžná kontrola všech co jdou okolo.

Kubánci s nadsázkou říkají, že Havana má 2 miliony obyvatel, a z toho 1 milion jsou policajti.

Cizinec je zde zcela hájený tvor a žádný policajt si ho ani nevšimne. Jak to pokaždé poznají nevím. Pro Kubu je v současnosti cizinecký ruch prakticky jediným významnějším zahraničním obchodem. Shodou okolností jsem se v Havaně sčuchnul s jedním pravověrným sexturistou z Česka, který měl u sebe nastěhovanou černošku. Nebyla z Havany, takže raději nevycházela z domu, aby ji nesebrali. Po čase ji vypustil, a pak jsme za holkama brousili společně. Jinak pro "to" používal dost nezvyklý výraz, že holka "roztáhne vidle" (!)

Nelze si vzít holku do hotelu, tam jí nepustěj. Řeší se to ubytováním v soukromí v tzv. "casa particular", což je zároveň i levnější. Vlezou tam za vámi nenápadně. Tam předloží "občanku", oni si je zapíšou a hotovo. Zajímavé, že všechny byly s domácí hned jedna ruka a normálně se s ní vybavovaly, jako by se znaly už dávno. Když z domu vycházely ven, tak jsme se u dveří nemohli ani rozloučit, nesměl jsem s nimi být z ulice vidět.

Pokud se vám to s nějakou bude hodně líbit a chtěli byste si to s ní zopakovat, tak si můžete vzít její telefonní číslo (mobil je tu ale dost velký přepych) a zavolat jí kdykoliv z vaší "casy", ráda znova přijde. Tedy když se domluvíte španělsky. Některá i láme trochu angličtinu. Není však spolehlivé si něco předem smlouvat, např. na zítra, často za vámi vůbec nepřijde. Třeba sežene někoho jiného a za větší odměnu, kdo ví? Nečekejte nějakou náklonnost. Bude šukat s vámi a klidně za půl hodiny s vaším kámošem.

Označení domů, kde poskytují soukromé ubytování - "casa particular".

Uvnitř lepších restaurací se policajti nevyskytují a je možné tam holku vzít třeba na večeři. Bude v sedmém nebi, protože ceny jsou tam pro ně moc vysoké. Jedna sotva dorostlá a nezkušená osmnáctka se mě pak na ulici chytila za ruku a na můj dotaz, jestli se nebojí policie, dělala odvážnou. Ale jen k první patrole, která ji okamžitě odchytla. Po delším domlouvání (kterému jsem nerozuměl) se ke mě holka přitočila, že chce pro poldu prachy. Spravilo to 10,- CUC (Kč 200,-), takže korupce tu bují jako všude na celém světě. Holka pak už nekoukala napravo ani nalevo a šupajdila v dostatečné vzdálenosti ode mě rychle do postele. Paradox byl, že ve svých osmnácti už byla matkou. 

 

Nejdřív byla odvážná, ale pak ji poldové pěkně vystrašili. Už si asi dá příště bacha.

Jsou tady černé ženské jak "briketa", přes mulatky až po bílé modrooké blondýnky. Jako raritu jsem měl černošku s modrýma očima, její fotr byl totiž Rus. Byli tady za našeho "socialistického tábora" pracovně chlapi ze všech jeho koutů. Taky se tady hojně vyskytují ruská jména jako Olga, Adjuška a pod. Jednu maličkou vadu pro mě Kubánky mají, a to je jejich vyšpulené břicho. I ty štíhlé často vypadají jako v pátém měsíci těhotenství. Nazval jsem to "černošská cejcha". Ke stáru jim k tomu přibude ještě veliká "černošská prdel". Taky jsem viděl "ladyboys", stejně pěkný jako v Thajsku. Tak pozor, raději se při podezření zeptejte, ať nešukáte chlapa! Říká se jim "hombre" nebo "mačo".

Na Kubě neopominout vyzkoušet černý holky!

Trošku problém je jazyková bariéra. Mluví se tu jen španělsky a anglicky se moc nechytáte. Ale šukačku si domluvíte snadno i bez toho. Uvidíte, jak vám půjde výuka jazyka! Zvlášť těch potřebných výrazů. Jen pro zajímavost: šukat se řekne "singar", ale to není třeba vůbec říkat, rozumí se samosebou. Pro Kubu se naučte jen jedno důležité španělské slovo "čika" (chica = holka). S tím prakticky jako sex-turista absolutně vystačíte. Taky pozdrav "olá!" se hojně používá, je to něco jako naše "ahoj!".

S cizincem jde skoro každá, protože její taxa je za číslo 20 - 40 CUC (400 -  800,- Kč). Záleží na vaší schopnosti vyjednávat. To jsou pro ně obrovské peníze. Měsíční plat policajta je také 40 CUC! Nejsou to většinou profesionálky, ale třeba studentky a pod. a jen si přivydělávají. V posteli jsou přičinlivé, líbají se a krásně ovládají orál. Některé jsou neoholené, jiné holé. Nerady ale lezou do sprchy, někdy si třeba jenom tak ze skleničky nad záchodem opláchnou buchtu.

Používají se kondomy a funguje tu zřejmě osvěta, protože se občas rozdávají i zdarma na ulici. V Havaně přímo na té nejhlavnější jménem "Prado".

 

Jak sehnat holku v Havaně: (Ujišťuji, že skutečně snadno.)

- na frekventovaných ulicích Havany se pohybují nebo postávají většinou ve dvojicích, nebo i s nějakým chlápkem. Může to být třeba i jejich brácha, nebo to budou alespoň tvrdit. Sama je holka na ulici pro policii moc podezřelá. Takže to klidně zkoušejte na všechny. Na hubu nemůžete dostat, nikdo si netroufne. Když jsou holky odvážnější, tak samy na chlapy třeba mrknou nebo kývnou. Jinak vám stačí použít ono kouzelné slovíčko "čika". Tím to otestujete.

- v zapadlejších uličkách už je to odvázanější. Holka omrkne okolí, jestli tam není policajt a může se vám nabídnout buď přímo (říkají "fuky fuk?") nebo nenápadně. Zavolá "olá!", zeptá se kolik je hodin ("ke ora?"), nebo bude chtít připálit cigaretu. Takže noste zapalovač, i když jste nekuřáci. Jak se k ní přiblížíte a líbí se vám, tak stačí otázka "fuky fuk?" nebo ukázat prstem na ni a pak na sebe. Když kývne, tak už dál nic neřešte a vydejte se směrem ke svému obydlí, aby vám to nepřekazil nejbližší polda. Po chvíli zkontrolujte, jestli jde holka za vámi. Pokud ano, tak je "ruka v rukávu", tedy spíš něco jiného a někde jinde. Tohle se provozuje také na příbřežní ulici Malecón, kde hlavně v sobotu holky posedávají na vlnolamu. Na druhém chodníku široké ulice jsou ale tak po sto metrech policajti, takže opět všechno probíhá velmi nenápadně. Ve všední dny tu je ale mrtvo.

Sobotní večer na pobřežní třídě Malecón. 

Jednou jsme s kolegou večeřeli v zahrádce čínské restaurace a okolo šly dvě pěkný kočiny, tak jsme je samozřejmě hned zafixovali slovem "čika!" Ony pak různě postávaly opodál a markýrovaly z telefonního automatu zaujatý rozhovor. Vyčkaly až jsme dojedli, kolega si dal ještě kafe, a pak v závěsu pokračovaly za námi až do postele.

- z taxíku je možné odchytit holku, která se vám zalíbí, přímo na chodníku. Po stažení okýnka  použít ono oslovení "čika". Když se zadaří, hupsne k vám do taxíku i v noci, ani neví kdo tam sedí. Taxi má skoro vždycky na oknech tmavé folie, takže zásah policie prakticky nehrozí. Pokud folie nemá, tak se holka na sedadle skrčí.

- diskotéky byly dost zklamáním (Oasis, Galicia, Cabaret Nacional, Makumba). Je to často jen velká cimra, kde se promítají videoklipy na plátno. Všichni tam buď sedí a pijou (na Kubě se chlastá první liga - cokoliv si smíchají s rumem), nebo občas pár lidí tancuje. Když je živá hudba tak naopak všichni stojí proti pódiu, čuměj a pohupujou se. Balí se tam mizerně. Je tam obecně tma, kravál a chodí tam spárovaní Kubánci. 

 

Na běžné diskotéce se moc shánět holky do postele nedají ...

  

... někde alespoň můžete koukat, jak pěkně tancujou. 

Jsou ale světlé výjimky, jako je podnik jménem "Casa de la Música" ve čtvrti Miramar. Tam tedy doporučuji zavítat (po 23.00 hod), to je jako podnik přenesený z Thajska! Ani se nechce věřit, že jste na Kubě. Už před vchodem postává houf koček, které shánějí někoho, kdo je vezme dovnitř (vstupné je totiž 10,- CUC = Kč 200,-). Počítá se samosebou, že se mu uvnitř budou věnovat (a tahat z něj drinky) a pak s ním taky odejdou, vydělat od něj další prašule. Pokud tam vlezete sólo, tak jich máte okamžitě plno okolo sebe i na klíně. Je to poněkud dál z centra a musíte tam taxíkem (5 CUC = Kč 100,-). Ani si tam nemusíte nic dávat k pití, obsluha tam není, každý si chodí k baru sám.

Holky pijí nejraději "mochito". Rumem se v něm opravdu nešetří.

Druhým podobným místem, tentokrát přímo v centru, je "Rosalia de Castro" na ulici Avenida de Belgica. Bar je situovaný v druhém patře a tak je stíněný od policajtů. Budete se muset zeptat na cestu, ale je to kousek od Kapitolu. Hned o patro níž je diskotéka, holky jsou tam pěkně odvázaný. Chytěj vás i za péro. Na obou místech bych to hodnotil na profesionálky, mají taky vyšší ceny. Seděj u vás dokud jim budete platit pití, pak se klidně ztratěj k někomu jinýmu. Když jedné koupíte pivo, tak třeba přijde jiná a půlku jí ho vyžahne. Takže můžete platit jako mourovatý. Lepší je se s vybranou "čikou" hned odporoučet.

    

"Rosalia de Castro" - tady si vám holky i bez obav sednou na klín.

- v odlehlých uličkách jsou různé bary a nálevny s levným rumem. I tam se dají sehnat holky, ostatně jako na Kubě prakticky všude. Tady stačí říct barmanovi "čika?" a on hned nějaké ženské telefonem přivolá. Ale jejich "kvalita" už není taková a často jsou už vyššího věku.

V zapadlých nálevnách je život poněkud uvolněnější.

- taky se v Havaně vyskytují zcela profesionálně vedené soukromé mini-bordely. Je to prakticky byt v baráku, jakýsi privát s pasákem. Různými cestami přes dohazovače se sem ke kurvám propracujete. Nabídnou vám podle vašich požadavků a můžete si pak třeba nechat zavolat jinou, pokud si nevyberete. Chování těchto prostitutek je opravdu "profesionální" v tom nejhorším slova smyslu. Platí se předem a po hodině se podívají na hodinky a rezolutně skončej. Cena je kupodivu v běžném standardu 40,- CUC (Kč 800,-). V průběhu "zásunu" klidně vyřizuje pod vámi mobil. Postel byla proleželá do lavóru, a tak jsem si pod ní musel dát dva polštářky, aby byla v přijatelné poloze. Celkově dost nepěkný zážitek, to tedy nedoporučuji.

 

  

Není až tak velká rarita najít tady blondýnu.

- na 20 km vzdálené havanské mořské pláži se vyskytuje kvantum hezkých děvčat (hlavně v sobotu) a zase je velmi snadné je získat. Buď již osvědčeným způsobem jako na ulici, třeba z vedlejšího lehátka, nebo se tam tak různě poflakujou. Taky je možné říct chlapovi co pronajímá lehátka, která "čika" se vám líbí. Dohodne to s ní na určitou hodinu, a když budete z pláže odcházet, tak ona se pak nenápadně přifaří k vám do taxíku. 

 

Chlastá se tu první liga. Holky mají silné pivo "Bucanero" sebou i ve vodě.

I na pláži jsou všichni Kubánci pořád pod kontrolou a průběžně chodí policajti kontrolovat doklady i těch co spořádaně leží. Po pláži pořád šmírujou dalekohledem. Nikoho už to ani nevzrušuje a resignovaně jim podávají občanky.

  

Poldové mají stále vše pod kontrolou i na pláži.

Byli jsme se taky s kolegou podívat na jižním pobřeží ke Karibskému moři do městečka Batabano. Velké zklamání - zcela pusto a špinavá voda. Jediné plus byly čerstvé langusty a okamžitý příchod místních krásek (ještě než jsme stačili dojíst), i když jsme žádné sexuální služby neobjednávali. Ale nelenily využít příležitosti. Kdypak zase uviděj nějakého "prachatého" turistu, z kterého by mohlo něco "kápnout"! Jenomže se nám v tom horku a v pravé poledne jaksi nechtělo a já ani neměl sebou kondomy, tak na nás nic nevydělaly.

Holky z vesnice se dostavily ještě dřív než jsme dojedli.

Musím se přiznat, že z Kuby mám rozporuplné dojmy. Levných hezkých a svolných holek je tu mraky, ale je to moc komplikované. 

Hodnocení: Pro sex-turistu je to rozhodně dobré místo. (prezentace Havana)

 

 

Indonézie:  Pobyl jsem nějaký čas v hlavním městě Jakarta, kde jsem se seznámil s jedním indonézským znalcem nočního života a ten mě opravdu podrobně seznámil se vším co sexturista potřebuje. Měl přezdívku "Pípa" což je indonézsky "trubka" (byl svářečem potrubí). Stálo mě to sice "palivo" pro něj, jako je pití + cigarety a sem-tam i večeře, ale určitě se to vyplatilo. Bez něj bych zdaleka neměl tak rozsáhlé informace a bohaté zážitky. 

Indonézká demokratická republika má okolo 220 milionů obyvatel (4. nejlidnatější stát světa). Z  toho 11 milionů žije v hlavním městě Jakarta (původní název Batávie) na ostrově Jáva.

   

Hlavní ulice Jakarty jsou honosné bulváry ...

 

... ale v postranních ulicích už to taková krása není.

 

Měnou je indonézská rupie, kdy 5.000 Rp = 10,- Kč. Byl jsem při každém výběru z automatu milionář. Ceny jsou všeobecně nižší než v Thajsku. Např. půllitrová láhev piva Bintang stojí 20,- Kč, oběd 40,- Kč a velmi laciné je i taxi. 

Nejběžnější indonézské pivo "Bintang" bylo pro mě dost hořké.

Můj indonézský průvodce "Pípa".

První večer po příjezdu jsem jen tak sám coural po ulici poblíž hotelu a už tam jsem viděl holčiny, které na mě volaly "honey!" Taky jsem vlezl do jednoho malého beer-baru a nějaká holka se hned kamarádila, že je Veronika. Začátek byl velmi slibný. V hospodách tu prakticky nemají pevnou zavírací hodinu a někde bývá otevřeno i 24 hodin. Tady se všeobecně lidé hodně zajímají o cizince a dávají se s nimi do řeči, i když anglicky umí málokdo. Problémem jsou všechny nápisy, které jsou jen v místní řeči. Že "Dilarang merokok!" je "Zákaz kouření!", jsem poznal jenom podle obrázku.

"Pípa" mě protahoval všemi možnými podniky a celkově se snažil, abych si náležitě užil. Sbíral mi do svého mobilu i čísla na holky, co "byly v pořadí". Stačilo mu nějakou ukázat a hned to s ní šel domluvit, zajišťoval mi perfektní sex-servis.

Doprava je šílená a všichni houkají, i když třeba stojí v zácpě.

  

Policajti mají na rameni napsáno "Polda".

 

Nóbl night-cluby: Tam to tedy pro balení holek moc vhodné není. Byli jsme ve dvou téměř stejných (Kamasutra v hotelu Crown a CJ´s v hotelu Muria). Je to zcela pro zahraniční turisty a tomu odpovídají i přísná bezpečnostní opatření. Před vjezdem do prostoru je taxi podrobeno zevrubné prohlídce i se zrcadly zespoda, jestli tam nemá bombu. S omluvou ochranka nahlédne i dovnitř (všechna taxi mají černá skla). U vchodu otevře portýr a jde se po červeném koberci skrze bezpečnostní rám. Myslím, že ten rám je jen atrapa, protože jsem měl hodinky a další předměty po kapsách a rám nic. Na letišti už by to houkalo. Pokud jsou uvnitř holky, tak si je přivedli cizinci a jinak tam tancují jen obstarožní páry turistů. Taková diskotéka pro starší a pokročilé. Myslím, že se tam chtěl "Pípa" jen podívat, protože sám by se tam určitě nedostal.

Bordely: Dobrý místem je hotel "Travel" (ulice Manga Bessar No.8), kde je veliký bar s několika otevřenými půlkruhovými boxy v průčelí. V boxech sedí nejméně 40 holek a další se pohybují v prostoru mezi stolky. Některé jsou opravdu nádherné kousky. Chlapi zcela bezostyšně postávají proti boxům a vybírají si jako na tržišti. Jen jsme si sedli ke stolečku, tak nám místní "mamasan" začala vodit holky. Jedna hezčí než druhá. Ve všech podnicích tohoto druhu je zajímavý způsob kasírování. Při příchodu každý obdrží na ruku elastický náramek s číslem. (Tady jsou očíslováni hosté, v Thajsku holky.) Pak už se jen objednává a podepisují se účty. Platí se až při odchodu včetně případné šukačky. Prakticky nevíte kolik to dohromady bude, protože lístek nemá ceny. Platit se dá kartou. Zajímavé je objednávání pití. V té tmě by vás nikdo neviděl, že třeba máváte, tak se nad hlavou mává zapáleným zapalovačem. Samozřejmě jsem si holčinu vybral a chtěl jsem ověřit, jak to vypadá na pokojích v patře. Ale "Pípa" mi doporučil vzít si holku na hotel, že to jsou jen malé pokojíky s postelí a sprchou. Poslechl jsem a měl ji tak na celou noc. Cena 1000,- Kč. 

Tady je velmi dobrý přístup k hezkým holkám.

"Míla" měla údajně matku za mlada "Miss Korea" a tátu Indonézana.

    

Nahou jsem ji nedokázal vyfotit, stihla se vždycky schovat.

Žádná z holek co jsem měl, nebyla úplně oholená. Vepředu si pěstují drn, ale okolo "slotu" jsou na hladko. Mají svůj kartáček na zuby a kondomy.  Společné sprše se nijak nezdráhaly, ale vyfotit nahé se nenechaly. Orál na ostro je takřka samozřejmost. Pozice můžete střídat dle libosti celou noc. V noci spí přitulené a jedna se mě dokonce držela ve spaní okolo krku. Ráno v pokoji nahá cvičila jakousi jógu, moc hezké podívání.

 

Jsou hodně přítulné a po ulici jdou s chlapama za ruku.

"Janti" jsem vyfotil její chlupatici bez povolení, než se stáhla opona. Zajímavé, že byla naostro, ale podprsenku měla.

Další pěkný podnik je "Malioboro" (ulice Gajah Mada). Velký bar s pódiem na kterém je několik tanečnic nahoře bez. Tady je zase úplně jiný systém. Když chce někdo holku, tak před jeho stůl jich nastoupí deset do řady. Pokud si nevybere, tak nastoupí dalších deset ... Jsou různých národností i Thajky a Číňanky. Jedna desítka byla složená výhradně z Rusek, některé byly i blond. Jsou sice oblečené, ale když následně přisednou, tak si je můžete osahávat i pod sukní. Chodí se také na pokoje a pro chlapy je zdarma k dispozici i jakási japonská lázeň s kulatými bazénky. Po baru pak chodí chlapi v županu. Cena za číslo je ale 75 $, což je zbytečně moc. Takže tam jsme pobyli jen na kukajdu.

Bary: Nejlepším lovištěm jsou menší bary na ulici "Falatehan" (Blok M). Jako úplně nejlepší se mi zdál bar "Top Gun", kde je živá hudba. Tady bylo nadále moje hlavní loviště, kde jsem odchytil řádku pěkných holek. Je jich tam nepočítaně a hned se kamarádí a dorážejí. Absolutní přesilovka nad chlapy, což jsou tady výhradně cizinci. Holky mají zvláštní taktiku. Ty oprsklejší rovnou přijdou a navážou řeč. Jako v Thajsku, je i tady obligátní otázka "Odkud jsi? Jak se jmenuješ?" Pak už angličtina končí, ale na kontakt to stačí. Ty méně smělé postávají opodál se sklenkou v ruce a neustále zužují kruh, až si postaví sklenku na váš stůl. Připadal jsem si jak obklíčený smečkou vlků. Poměrně dost světla, tak si můžete v klidu vybírat. Je tam velká konkurence a každá má snahu sbalit si kořena. Když se seznámíte, tak se k vám třeba zády přivine a nechá se držet za prsa. Ještě si vaší ruku přidržuje. Už v baru se s ní můžete líbat. Holku si vezmete do svého hotelu. Žádné doklady od holek při příchodu nevyžadovali. Celá noc je za 1000,- Kč. 

 

Tahle byla z Top Gunu a říkala si "Baby".

V této ulici je více podobných barů. Jedním z nich je "My Bar", kde je klasická diskotéka. Pouštějí tady i indonézské hity a kupodivu se dají poslouchat. Tady je osvětlení nedostatečné, a tak mají holky jinou taktiku. Aby se zviditelnily, tak jak zmerčí lovce, hned všechny vyrazí samy tančit na parket, který je osvětlený reflektory. Stačí jenom na některou mávnout a máte kočku u stolu.

Ulice:  I na ulici se nacházejí pěkné holky. Jejich hlavní výskyt je na ulici "Hayam Wuruk". Pouliční prostitutky jsou registrované a musí odvádět poplatky magistrátu, a proto jsou paradoxně dražší než ty z barů (1.200,- Kč). Na ulici nemůže každá, co si vzpomene. Jeli jsme pomaloučku taxíkem se staženým okýnkem podél chodníku, kde postávaly tak po 5 metrech a já vybíral. Opravdu se tam našla moc hezká holčina. Peníze inkasuje předem přímo na ulici stará ženská, jakási patronka. Pasáci tady nejsou. Pak holčina nastoupí do taxíku a jede s vámi do hotelu.

Indonézsky neumím ani pozdravit, ale od holek jsem se naučil velmi rychle různé sprosťárny. To co nás, tedy alespoň mě, na ženských nejvíce zajímá, se řekne "memek", a to co máme my je "kontol". Když se tyhle dvě věci spojí, tak je to "ventot".

Jedním z cílů mé návštěvy Indonézie byl "Borobudur". Jedná se o budhistickou stavbu vzdálenou asi 530 km od Jakarty. Což jsem si nemohl nenechat ujít a opravdu to stálo za to. Pár obrázků, ať víte o čem je řeč. Na vrcholu je 72 zvonovitých stúp. Uvnitř těchto "zvonů" jsou sochy Buddhy. Když se sochy dotknete, je to pro štěstí. Dodržel jsem "borobudurský" zvyk a poctivě jsem obešel všech 9 teras ve směru hodinových ručiček. V tom vedru to byla dost náročná procházka. Nejsem věřící, ale v Asii mě baví ze srandy provádět různé místní náboženské rituály. Pokud tady náhodou nějací bohové jsou, tak jim alespoň nejsem protivnej. 

  

Když si sáhnete na Buddhu uvnitř, budete mít štěstí. (prezentace)

Také mi "Pípa" ukázal, jak se baví běžní obyvatelé Jakarty ve svých barech na ulici "Mangga Besar". Tady je ale tak 3 až 5 indonézských chlapů na jednu ženskou. Pod každým stolečkem je ukrutný bordel, házejí totiž ubrousky na zem. Nakoukli jsme i do baru stylizovaného jako na Divokém Západě. Obsluha byla v kovbojském a kasa zamřížovaná jako ve westernu s nápisem BANK. Jinde zas byla kapela o 10 členech a jenom 7 hostů! Mě si tam holky ani neměly šanci všimnout. Jen místní mamasan se občas snažily mi nějakou přistrčit, ale nebyly nic moc. Pro sexturisty a balení to není vhodný prostor.

Dost mě štvalo, že ráno v 5 hodin z nedaleké mešity vyřvával muezín "Allah akbar ... !" a spolehlivě mě vždycky vzbudil. Také v pokoji jsem měl na stropě šipku, abych věděl směr, kam se mám klanět.

 

        Na kravál mají i reproduktory.                    Tímto směrem leží Mekka.

 

Můžete se zajet vykoupat do velikého aquaparku, ale žádné obnažené holky tam neuvidíte. Muslimské ženy se koupou téměř v kabátě.

 

Na koupališti uvidíte takovéhle muslimské "bikini".

   

Hezké holky můžete omrknout i při různých tanečních představeních.

V Jakartě také existují "ladyboys". Jak mě "Pípa" informoval, tak se shlukují v jednom z městských parků, jehož jméno jsem už zapomněl. Na rozdíl od Thajska mohou prý být i nebezpeční a v případě nějakých problémů jsou schopní vytáhnout na zákazníka i kudlu. Přímo v ulicích jsem viděl jen jednoho a jako vždy to byl(a) nádherná "kočka".

Pár informací pro ty, kdo se tam hodlají vydat: Zpáteční letenka z Bangkoku do Jakarty stojí 18.000 THB (9.000,- Kč). Přímo z Česka cenu letenky neznám. Z letiště v Jakartě můžete jet autobusem společnosti Damri (zastávka proti KFC) do centra na nádraží Gambir za 15.000 Rp (30,- Kč). Výhodné ubytování najdete v ulici Jalan Jaksa, buď v některém z menších hotelů (se snídaní), třeba "Karya Bahana" (co jsem byl já) za 190.000 Rp (380,- Kč), nebo v guest house (např. Wishma Delima) jen za 40.000 Rp (80,- Kč). Z nádraží Gambir na ulici Jalan Jaksa se dopravíte např. tuk-tukem za 15.000 Rp (30,- Kč). Potřeba s tuk-tukářem usmlouvat. Nebo taxíkem, ten má taxametr.

Hotel "Karya Bahana" na ulici Jalan Jaksa.

Hodnocení: Indonézii mohu všem sexturistům doporučit. Je to sice muslimská země, ale o ženské tu opravdu nouze není.

 

 

   

 

U.S.A. - Hawaii: Co se týče Ameriky, tak ji to tady moc nepřipomíná, je to prakticky Polynézie i se svým typickým pozdravem „Aloha!“. Akorát, že se tu platí dolary, ale jinak z barů se line domorodá hudba a na každém kroku narazíte na zpodobnění polynézského boha Tikiho. Domorodých žen a domorodců vůbec, tu moc nepotkáte, převažují totiž turisté, a to hlavně z Japonska.

Nahou domorodou krásku můžete vidět jen na pohlednici. 

Pravé a pěkné Hawaiianky (oblečené) uvidíte při příležitosti různých komerčně zaměřených kulturních představení, nazývaných Luau. Což je prakticky velká žranice s domorodými tanci a je to pěkné pokoukání.

 

S hawaiiskýma holkama se můžete tak akorát vyfotit.

Můžete si zkusit pravý tanec "hulla" (video)

  

Zdá se, že „striptease“ a „nude dance“ je tu zcela legální podnikání a bary s tímto zaměřením mají honosné lákající neony. Má to ale jeden háček, slova "nude" a "naked" nejsou míněna doslova a uvidíte tak maximálně obnažená prsa.

 

 

Noční život je zaměřen opět hlavně na japonské turisty a v záplavě propagačních materiálů v bednách na ulicích najdete tištěného průvodce „Night Life Guide“, který je dvojjazyčný.

 Nebyl žádný problém podniky podle mapky najít.

 

Některé reklamy jsou jen japonsky.

Tady se dá vyrazit za nočním životem o hodně dřív než u nás. Šel jsem poprvé po 22. hodině, a to je zjevně zbytečně moc pozdě. Některé kluby jsou otevřeny i 24 hod. Klasické bordely se tu schovávají za masážní a relaxační salony a jsou zcela nenápadné.

       

Blondýny tam nehledejte.

Uvnitř posedávají děvčata z různých koutů Asie. Výběr je bohatý, od Číny, Jižní Koreje až po Thajsko. Příchozí nemá žádnou šanci třeba posedět, popít nebo si s dívkami popovídat. První dojem, jako v čekárně u holiče, včetně zrcadel na zdech. Okamžitě jste lifrováni mamasan do pokoje. Měl jsem problém to zastavit, abych si z dívek alespoň pořádně vybral.

 

Na téhle rampě za obchoďákem je ukrytý klub "Pine Tree". 

Typický průběh v „masážním salonu“, který se může v maličkostech lišit:

-        po příchodu z "čekárny" na malý pokoj s masážním lehátkem a velkým počtem zrcadel (někde byla i postel) vyinkasuje dáma 200 dolarů (z toho 50 je pro mamasan)

-        obléknutí jen v ručníku budete odvedeni po chodbě, kde se pohybuje „x“ ostatních holek (myslím, že je běžné při větším provozu potkat i nějakého jiného zákazníka), do místnosti s koženkovým lehátkem a ruční sprchou (nazval jsem to pracovně „carwash“), položeni a pečlivě vydrbáni. Je to docela příjemné.

-        v ručníku se přesunete zpět do pokojíčku, dáma se svlékne a neprodleně začne akci, netřeba nic dirigovat

-        holky se nezdráhají líbání ani „ruční“ práci na svém těle

-        orál je začátkem, kdy dojde k nasazení kondomu pusou, že to ani nepostřehnete

-        pak už klasika, polohy i podle vašeho přání. Nezkoušel jsem více čísel, už nejsem nejmladší, tak nevím, je-li omezeno vyvrcholením, ale inzerována je 1 hodina.

-        po skončení absolvujete opět „carwash“

Celkem fajn, ale na chozeni šukat sem obden by to bylo finančně hodně náročné. Vyfotit se žádná nenechala ani náhodou.

Karaoke není jen o zpívání.

Známé „Karaoke“ (také videoke = zpívání u monitoru s textem písně) je tu dvojího druhu. Jak klasické, kde se opravdu zpívá, tak „hosstes karaoke“ se zaměřením na sex. V příjemné atmosféře barových boxů vás bude bavit půvabná Asiatka. Ale má to jednu základní chybu, děsivé cenové relace. Musíte posedět s holkou v baru, jeden „ladydrink“ - $20 a ona chce každých 15 minut nový. Za pokoj je standard $50 na hodinu. Na pokoji chce flašku vína - cca $200, nebo dokonce šampáňo - $300 až 500, a to ještě ani k ničemu nedošlo! Pak si vyinkasuje pro sebe dalších $200. Místní chlapi mě varovali, že může být i protivná a natahovat čas, takže na vlastní šuk ho už moc nezbude. Takže jsem to ani nezkoušel.

 

Musím konstatovat, že celkový dojem okolo sexu v Honolulu byl dobrý. Zašukáte si tu perfektně a v každou denní dobu, ale není to nic laciného. Ty kluby, co jsem vyzkoušel, dělaly dojem takového McDonalda na sex. Neposedíte, nepopijete, nepokecáte. V karaoke je to o moc lepší, ale děsná palba na prachy.

Hodnocení: Nic, co by se nenašlo i v Česku.  

 

 

 

Myanmar (Barma): Původní první informace byla, že v této velmi chudé zemi je možné sehnat holku do postele za $5 . Průměrný měsíční plat je tu $50, takže těch $5 denně musí být i pro "slušnou" holku velké pokušení. Tak jsem byl dost natěšený.

Hlavní město Yangoon (Rangún) je jedna hrůza, baráky se tu rozpadají, chodníky jsou rozbořené a odevšud čiší bída. 

Normální restaurace se tu nevyskytují, jí se takhle.

Obrátil jsem se na taxikáře, který jako vždy nezklamal. Dlouze telefonoval a pak mě dovezl do nějaké ulice a za 5 minut hupsla do taxi štíhlounká dlouhovlasá dost šukatelná kočina. Mladým holkám tu říkají "small lady". Tak jsem sondoval cenu, natěšenej na těch 5 dolarů, ale ouha, prej $50! Tomu jsem se jen zasmál. Taxikář, že ji mám dát alespoň $1 za předvedení. Dobře vydělaný prachy. Díval jsem se na přístavní dělníky jak nosí 50 kilové pytle rýže z lodí a měli $1 za odnesených 10 pytlů!


Za 5 dolarů musí dělník odnést 50 pytlů!

Podiskutovali jsme s taxikářem, že mám chuť si zašukat a jsem ochoten dát i $40. OK, popojeli jsme někam a zase volal. Tentokrát do auta vlezl pasák a ke mě dozadu 2 holky, jedna hezčí než druhá. Vybral jsem si tu maličko hezčí, zaplatil 40 doláčů a pasák mě ujistil, že je to na celou noc. V taxíku byla fajn, přitulila se, dala hlavu na rameno, pěkně voněla. V hotelu jsem zaplatit $5 a vyslechl kázání, že je to ilegální a je na mé riziko, jestli mě okrade, že ji musím vylifrovat z hotelu před 6 hod. ráno...bla, bla... Nechali si v recepci její ID card a pak jsme konečně šli do pokoje. Neuměla ani slovo anglicky. Čekal jsem standardní postup - sprcha, postel, šukačka. Ale do sprchy, že prej ne, že se sprchovala před chvílí (to všechno posunčinou). K ničemu se neměla, tak jsem ji svlíknul a položil na postel. Ležela jak mrtvola, nohy u sebe, tak jsem si před ni kleknul a roztáhnul ji nohy. Ona začala vykřikovat "kondo, kondo! …" a dokud jsem ji neukázal kondom, tak nepřestala. Šukal jsem šukal, ale při absolutní nespolupráci to nemělo žádný výsledek. Jsou tady úplně normální časté výpadky proudu, což samozřejmě jako na potvoru nastalo. Sice naskočí generátor, ale ten neutáhne klimatizaci, takže bylo na šukání ještě pořádné vedro. Po dost dlouhém snažení jsem to odpískal. Teď spěchala do sprchy jak divá a vrátila se oblečená! O dohodě na celé noci jsem ji nedokázal přesvědčit, tak jsem mávnul rukou a vypustil ji. Takže první zkušenost byla otřesná. Když to zrekapituluji v dolarech: 40 - holka, 10 - taxi, 5 - hotel, 1 - za předvedení té první = $56 ! To tedy napoprvé opravdu nebylo to, co jsem tady očekával.

Číslo jsem si zapamatovat nedokázal.

Pak se mi na ulici nabídl jeden Barmánec, že mě vezme za holkama. Šli jsme do velkého baráku v centru města nad nějakým skladištěm. To by nikdo nemohl najit ani náhodou. Bylo tam na zdi načmáráno "VENUS 7th floor". Když jsme těch 7 pater vyšlápli, tak bylo zavřeno. 

Tady by nikdo bordel nehledal ...

 

... a přeci tam je.

Průvodce potom na ulici kontaktoval jednoho "šlapocyklistu". Ten mě chtěl hned zavézt za nějakou holkou, ale o „zajíce v pytli“ nebo o rychlovku na pryčně s otlačenýma kolenama už nemám zájem. Za $10 ji tedy nabídl přivézt na místo s odběrem do hotelu. Sedli jsme do hospody a za chvíli si to přihasil, ať se na ni jdu mrknout. Opodál čekala ženská s dítětem v náručí a se dvěma holkama. Jedna z nich byla ta dotyčná. Nebyl to můj typ, takže nic, a kdoví kolik jí bylo, ani jsem to dál nesondoval. Tak jsme šli raději na pivo.

Tenhle záhadný předmět je otvírák na lahve.

I tady se snaží vymýtit dětskou prostituci.

Zatímco jsem to neúspěšně zkoušel, sehnat něco do postele, tak při procházce u řeky se vyskytla šukatelná holčina čistě náhodou. Prodávala tam pohledy a nabídla se jako průvodkyně po památkách. Po začátečním oťukávání slovo dalo slovo a konečně jsem se přesvědčil, že informace o holkách za $5 byla reálná, akorát postrádala návod, jak se k nim probojovat. Tohle byla ta správná láce, "long time" se vším všudy a právě za těch plánovaných 5 dolarů. Dostala samozřejmě najíst, napít, nějaký ten dárek a vypadalo to, že se jí šukačka i líbí. S tou už jsem vydržel a další shánění holek v Yangoonu jsem vzdal. 

 

Docela ji chutnalo pivo.

Přestože se tady obtížně shánějí holky na šukačku, tak podpůrné prostředky všeho druhu se prodávají v mnoha stáncích na ulici.

Hodnocení: To co jsem vysondoval mi stačí k tomu, abych Barmu jako prostor pro sex-turisty zcela zavrhnul.

 

V Myanmaru berou jen krásné nepoškozené dolary, např. při platbě v hotelu apod. Sebemenší flíček je nepřípustný a přeložené nebo zmuchlané se taky nelíběj. Přitom jejich bankovky jsou podobné přejetému špenátu a úplně se rozpadají.

Pro milovníky památek je tady ale hodně k vidění. Mnoho nádherných pagod, horský chrámový komplex s obrovským pozlaceným kamenem a další.

   

 o - o - o

I když  jsem už navštívil 32 států 5ti kontinentů, tak se mi jeví pro sexturisty "zemí zaslíbenou" stále Thajsko!

 

 

Obsah   Následující